Nezávislá Cabrnochová ničí husitskou školu v Rakovníku

22. 9. 2022

Ivana Cabrnochová je postavou politiky v Praze 10, kterou vyhodíte oknem a ona se vrátí zadními dveřmi. V nadcházejících volbách kandiduje jako jednička spolku Nezávislí pro Prahu.

Dvojka je ní zastupitel a člen rady starších Husova sboru na Vinohradech Zdeněk Vávra. Trojka je šéfredaktor vojenského měsíčníku A-report Michal Voska.

Připomeňme, že v minulém volebním období jako zelená podporovala socialisty a za odměnu dostala místostarostenské křeslo od ANO. Vládla na Desítce, když se naše městská část označovala za Zátoku Sviní pod kuratelou starostky estébačky Radmily Kleslové.

Kryla čachry s plánovanou novou radnicí na Strašnické, odmítala řešit radniční pohledávky u Key Investment a nezvládla obří zakázku na digitalizaci radnice. Na rozloučenou se angažovala v nepovedené cyklistické a pěší rekonstrukci Moskevské ulice a také připravila revitalizaci okolí obchodního centra Cíl, které také nefunguje ke spokojenosti občanů.

Na dva roky se dostala do Senátu za Jaromíra Štětinu, který byl zvolen do Europarlamentu. Její zvolení mělo dohru u soudu, protože žalobci byli přesvědčeni, že vyhrála kvůli nelegálním čachrům při volbách v domovech seniorů. Nebyli to však schopni věrohodně dokázat. V dalším volebním období neměla nejmenší šanci proti tehdejší vůdkyně opozici Renatě Chmelové.

Je husitská malotřídka inovativní?

Jejím posledním majstrštykem je, že zakrývá pomalý zánik husitské základní školy v Rakovníku. Nastoupila tam vloni jako ředitelka za svoji předchůdkyni, která odmítla podepsat finanční machinace ohledně platů učitelů a stavební rekonstrukce školní budovy, ze kterou stojí rodina Vránových.

Ivana Cavrnochová sama sebe označuje za ředitelku inovativní základní školy. Rodiče to vidí jinak a své děti až na výjimky ze školy stáhly do jiných vzdělávacích ústavů. Dnes chodí do rakovnické církevní školy jen několik žáků.

Rodiče i pedagogové se snažili již dva roky situaci řešit na nejvyšší církevní úrovni, ale nezdařilo se jim to. „Jednali jsme na pražské diecézi Církve československé husitské před dvěma týdny, ale biskup David Tonzar ani ředitelka Ivana Cabrnochová nám nedali žádnou odpověď,“ uvádí jeden z nespokojených rodičů Pavel Monhart. „Po jednání s biskupem podali výpověď dva zaměstnanci, kteří se jednání přímo zúčastnili. Zřejmě pocit zmaru. Rodiče dalších dětí se rozhodli ze školy odejít.“

Podle Pavla Monharta je situace neúnosná a špatný vývoj už neodvratný.

Prohlášení rodičů dětí navštěvujících Církevní základní školu Mistra Jana Husa pro bikupa Davida Tonzara:

Všichni máme školu rádi a záleží nám na tom, aby dobře fungovala a především, aby v ní naše děti byly šťastné a zažívaly zde pocit bezpečí, přijetí, respektu a radosti z poznávání, učení se, objevování, tvoření a navazování vztahů. V této chvíli však musíme připustit, že nyní jsme tomuto velmi vzdálení.

1. Škola není v žádném směru alternativní, jak se propaguje navenek. Je to smutný paradox, protože Mistr Jan Hus je symbol pravdy. Škola, která nese jeho jméno, se odkazuje na vzdělávací plán a pedagogické přístupy alternativního a svobodného vzdělávání. Nic z toho nenaplňuje. Pro nás rodiče je tento bod klíčový. Své děti chceme vzdělávat ve svobodném duchu, vzájemném respektu a ať už jsme věřící nebo ne, je pro nás důležitý duchovní a etický rozměr školy.

2. Nejsme spokojeni s působením jedné učitelky, jejíž přístup a styl komunikace znepokojuje rodiče, děti, i její kolegyně ve škole. Děti se učí od nás dospělých a křik, ponižování, srovnávání a tresty, jež jsou východiskem tam, kde chybí pedagogické kompetence, do školy – a už vůbec ne do naší – nepatří. Nesouhlasíme s tím, aby se ve škole propagovaly metody, jejichž účinnost, odbornost a bezpečí není ověřené (konkrétně metoda RUŠ).

3. Ředitelka Cabrnochová musí mít jasnou vizi, pedagogické schopnosti a kompetence nejen organizační, ale také komunikační, aby byla schopna vyhledávat příležitosti, rozvíjet školu a vést svůj tým a vylaďovat potřeby dětí, rodičů a učitelů. Komunitu a dobré vztahy je třeba budovat. K tomu je třeba otevřenost, která musí panovat i ve finančních otázkách. Školné je velmi významným zdrojem příjmů školy, přitom rodiče nemají vůbec žádný přehled, jak je s jejich penězi nakládáno.

Proto žádáme:

– aby se pedagogický sbor mohl rozvíjet v alternativních metodách výuky, navštěvoval školení, semináře, stáže;
– aby do té doby, než bude ve škole někdo, kdo má zkušenosti a vzdělání v alternativním vzdělávání, měla škola odborně způsobilého průvodce, který bude dbát na zachování nastaveného směru;
– aby paní ředitelka reálně vykonávala přímou pedagogickou činnost (např. tělocvik, angličtinu), nebo si snížila úvazek;
– aby se rodiče mohli podílet na sestavení koncepce a vize školy;
– aby rodiče měli větší možnost vyjadřovat se k fungování školy a podíleli se na jejím rozvoji v rámci dobrovolnictví.