V ulici Kozinova, hned vedle lávky vedoucí na přes Botič, se objevila lavička, se siluetou osoby s buřinkou. Má připomínat hostivařského rodáka Antonína Švehlu. Na tom by nebylo nic moc zajímavého, ale krásně to ukazuje, jak neumíme pracovat s uměním ve veřejném prostoru.
Zaprvé. Na sochu nebyla vypsána soutěž ani výběrové řízení. Byla tak přidělena rovnou konkrétní osobě. To samozřejmě apriori není špatné, ale většinou, když není opozice, tak to dopadá špatně.
Zadruhé. Nikdo se nezamyslel nad umístěním a úpravou okolního veřejného prostoru. Lavička se postavila na náhodnou volnou travnatou plochu a tím to skončilo. Znamená to tedy, že za chvíli bude hlína před lavičkou udusána a nic tam neporoste.
Zatřetí. Pomník Antonínu Švehlovi již nedaleko jeden stojí. Busta se nachází jen pár minut chůze na křižovatce ulic Švehlova a Pražská.
Začtvrté. Nad uchycením sochy na lavičku nikdo nepřemýšlel. Prostě se navrtala do klasické sedačky a hotovo.
Zapáté. Na sochu se nikdo neposadí. V létě bude horká, v zimě ledová. Městská část argumentuje tím, že je to jen lavička pro tři lidi. To znamená, že na siluetu se nemá sedat.
Zašesté. Text na informační ceduli stojící vedle lavičky je výběrem náhodných částí Švehlova profesního a osobního života. Stylistika je opravdu špatná.
Pro úplnost je třeba říct, že lavičku, sochu a ceduli financovala Městská část Praha 15.
Comments