Moji přátelé se stali členy rady v Praze 10. Výsledky po volbách byly těsné a tak „špatně“ rozložené, že nebylo možno sestavit rozumnou koalici. Při všech možných variantách a kombinacích bylo jasné, že ti, co by nově zasedli ve vedení města si musí zadat se starými strukturami, které se pochopitelně nevzdají bez boje.
Přišlo tedy panování Kleslové, které vzalo záhy za své. Důvody nemusím rozpitvávat. Bylo to dlouhé období nicnedělání, odsouvání všeho možného a hlavně mrtvého bezvládí.
Politika je umění kompromisu. Všichni měli stejné šance, všichni mohli jednat. Dopadlo to jak dopadlo. TOPka je v radě, protože se už dál nechtěla podílet na špatném, resp. nijakém fungování obce.
V tu vteřinu se spustila vlna kritiky. ať by byl na jejím místě kdokoliv, musel by volit ze špatného řešení to nejméně špatné. Ale to jsme my. Hned víme, jak to být mělo, jak se mělo udělat, kdo má mluvit s kým a naopak.
Stejné to bude, až si zvolíme prezidenta, to už tedy víme přesně teď jaký má být a jaký ne a kdo za to všechno může, že to tak není.
Hrozně bych si přála, abychom se naučili vidět věci tak, jak jsou, ne tak, jak si je přejeme. Mají-li lidi odvahu a chuť něco dělat, neházejme jim klacky pod nohy ještě dřív, než se rozběhnou.
Takže má milá TOPko, nejsi ideál, ale jsi pro mne jediná volitelná strana. Přijímám tě tak, jak bychom to měli dělat – i s chybami, které jsem schopna pojmenovat a akceptovat. Kluci, držím palce. Nebude to snadné, ale věřím vám, že to dáte! Ale pod prsty vám koukat budu, stejně tak jako dosud těm, kteří tam seděli.
Čtěte také: TOP 09 kolaboruje s ANO 2011 v Praze 10