ROZHOVOR: Přijďte do oddílu Poutníci

19. 9. 2013

Se začátkem školního roku nabírá oddíl Poutníci,
který působí v Malešicích, nové členy do svých řad. Jedná se
o smíšený kolektiv chlapců i děvčat od 6 do 18 let. Ti, kteří
v oddíle zůstávají déle se poté většinou stávají vedoucími. Oddíl
zve všechny děti, kterým je 6 až 12 let.

Jako vedoucí Poutníků jsem sepsal klasický rozhovor, který může nastat
mezi rodičem, kterému se vedoucí snaží vysvětlit, co to vlastně oddíl je
a proč je dobré do oddílu chodit. Podobné rozhovory se odehrávají nejen
mezi našimi známými a kamarády, ale i třeba při rozdávání
propagačních letáčků před základními školami.

Text: Ondřej Turek (Opičák, Opicakuz) – vedoucí
oddílu Poutníci
Foto: Archiv oddílu Poutníci

Dobrý den, (…) Opičáku?

Hezké odpoledne. Klidně mi tak říkejte. Mě tak říkají už i lidé
mimo oddíl. Dokonce i jeden z mých šéfů, u kterého občas pracuji.
A klidně mi tykejte, u nás v oddíle je to běžné. Věkové rozdíly
v tomto ohledu nehrají žádnou roli.

Dobře, budeme si tykat. Můžeš mi tedy váš oddíl nějak
představit?

No jasně, mile rád. Nejprve zmíním, co to vůbec oddíl je. Většina
lidí netuší, co vlastně děláme a to je velká škoda. Mnoho z mých
kamarádů má sourozence, nebo dítě, pro které hledá nějaký kroužek.
Většinou vůbec netuší, co si pod pojmem dětský oddíl představit. Když
jim ale vysvětlím o co jde, jsou z toho nadšení.

Jsme kolektiv mladých lidí, který se schází jedenkrát týdně na dvě
hodiny. Těmto dvouhodinovkám říkáme schůzka. Zde hrajeme hry, které si
děti s vrstevníky pravděpodobně nezahrají. Například hru Foukaná. Také se děti učí
zdravovědě, něčemu z přírody, atd.

Zhruba jedenkrát za měsíc jezdíme do přírody na výpravu. Náplní
víkendových výprav jsou hry zaobalené takzvanou celoroční hrou,
jednolitým příběhem, který se váže na jednotlivé hry a prostupuje celým
rokem. Tato celoroční hra vyvrcholí na táboře. Taktéž občas vyrážíme
na jednodenky, které jsou typu výstav, návštěv hradů, Muzejních
nocí, nebo třeba Libušínské
bitvy.

O letních prázdninách pak pořádáme již zmi??ovaný tábor, kde jsou
ty nejlepší hry, postavy mají propracované kostýmy a celkově si s tím
vyhrajeme. Spíme v podsadových stanech a jako základnu máme velký srub.
Těsně vedle tábora je přehrada Želivka, kam se chodíme koupat.

Jak dlouho jsi u Poutníků?

Spíš bych se zeptal na to, jak dlouho jsem u oddílu. Na tábory jsem
jezdil tuším od 4 let, ale to bylo s oddílem Skasapa, který vedl
strýček. Prvním mým oddílem byl přírodovědný oddíl Dobromysl, který
dnes již dle mých informací bohužel neexistuje. Kvůli dojíždění se ale
stalo, že jsem po roce odešel do oddílu Tuláci, kam jsem chodil od roku
2002 a ve čtrnácti letech jsem se stal vedoucím. Tam jsem působil do
podzimu 2012. V názorech na vedení oddílu jsem se spolu s hlavní vedoucí
ale velmi rozcházel, a proto jsem usoudil, že vzhledem k dobré atmosféře
v oddíle a vůči dětem, na které naše spory jistě působily, bude
lepší, když odejdu. Na kurzu pro hlavní vedoucí táborů jsem se potkal
s bývalými Tuláky, kteří v té době vedli již několikátým rokem
sousední oddíl Poutníci a ti mě přijali mezi sebe.

??íkal jsi, že ses stal vedoucím ve čtrnácti
letech?

Ano, je tomu skutečně tak, ale byl jsem spíše výjimkou, protože v té
době všichni mí vrstevníci nějak odešli. Většinou se člověk stane
vedoucím kolem šestnáctin, pokud je schopný. Někteří si ale počkají až
do osmnácti, anebo se vedoucím vůbec nestanou. Vždy záleží na dohodě
vedení. Buď usoudí, že tomu člověku věří a znají jeho schopnosti, nebo
uváží, že na to dotyčný zkrátka nemá a k vedení ho nepustí.

Když jsem byl vedoucím, vždy mi někdo stál takříkajíc za zadkem a
snažil se mi pomoct, směrovat mě. Až později mne pustili samotného
s dětmi a začali mi dávat složitější úkoly. Postupem času jsem se
dostal do fáze, kdy jsem úkoly plnil sám od sebe a naopak jsem vychovával
mladší vedoucí.

Obecně u rodičů mladí vedoucí nevzbuzují přílišnou důvěru,
i když jsou třeba schopnější, než třeba čtyřicátníci. Důvěra se
musí budovat postupně a stále. Základem je dělat to všechno, jak člověk
nejlépe dovede.

Co je hlavní myšlenkou oddílu Poutníci?

Chceme dětem poskytnout smysluplnou nápl?? volného času a naučit je
praktickým dovednostem či jim předat znalosti z oblasti zdravovědy,
přírody, ekologie…

Zkrátka dát jim povědomí o tom, co je to příroda, jak si jí vážit a
jak se v ní chovat. Tím myslím nejen jak si uvařit na ohni jídlo a jak se
postarat o raněného v lese, ale i jak po sobě uklidit ohniště a vzít
s sebou všechny odpadky. Neřvat „jako na lesy“ v klidný podvečer a
nelít saponáty do vody. To vše nenásilnou formou s nádechem humoru a
zaobalené hrami.

Spíte na výpravách pod stanem? Není vám zima?

Pod stan vyrážíme jen párkrát do roka. V ostatních případech spíme
v různých objektech, které pronajímají ostatní oddíly. Vždy vybíráme
místa, aby byla přiměřená počasí. Jet ve sněhu do letního srubu, který
nemá kamna je hloupost.

Mluvil jsi o celoroční hře. Ta je tedy skutečně na všech
výpravách? Musí to být náročné na přípravu.

Na všech výpravách ne. Pořádáme totiž i jinak tématické akce.
Třeba v lednu jezdíme tradičně na lyžo-bobo výpravu, kde namísto
celoroční hry přichází na řadu boby a lyže. Koukněte se na video (smích).

Co se týče náročnosti na přípravu, v tom máš pravdu. Když chce
vedoucí připravit výpravu, která stojí za to, musí ze sebe vydat maximum.
Nedovedeš si představit, kolik hodin na jednom víkendu vedoucí stráví.
Program, shánění materiálu, výroba kostýmů a dekorací, pamětní
lístečky, informace rodičům, zajištění dopravy a ubytování, to vše je
nutné obstarat. Tím to ale nekončí. Po výpravě je nutné upravit fotky,
nahrát je na internet, případně sestříhat video, napsat na oddílový web
článeček o tom, co se dělo…

Co za to vedoucí dostávají? Platí vás město, nebo kdo
vlastně?

(Smích) Neplatí nás město, ani stát, ani firma. Naopak vedoucí platí
za výpravy úplně stejnou částku, jakou platí děti. Kdybychom na oddíle
chtěli vydělávat, výpravy by nestály kolem 300 Kč, ale mnohem víc.
Děláme naši práci dobrovolně a kolikrát doplácíme ještě něco navrch.
Třeba já jsem sliboval mému týmu na táboře, že pokud vyhrají, na první
výpravu každému přivezu nerozteklou zmrzlinu. Bohužel byli až druzí,
takže jsem nemusel vymýšlet, jak sestrojit přenosný mrazák (smích).

Odměnou je nám především dobře fungující oddíl, šťastné děti a
pocit, že děláme něco, co má smysl. Když vidíme, že děti namísto
fetování raději chodí do oddílu, víme, že je to v pořádku. No a
v neposlední řadě jsou nám odměnu zážitky, které bychom bez oddílu
rozhodně neměli. Každý vedoucí totiž do oddílu přináší něco nového
a umožní ostatním dělat nějakou aktivitu, do které by sám od sebe nešel.
Například závod 24 hodin na
koloběžce.

Víkend jen za 300 Kč? Jak to děláte?

Samozřejmě cena se liší podle toho, jestli se jede na Moravu, nebo na
Karlštejn. Také závisí na místě ubytování. Na horách u sjezdovky je
cena vyšší, než v lesním srubu. Ale běžně to je skutečně od 250 do
300 Korun. Když se vaří pro velké množství lidí, cena jídla se snižuje
a také máme nějaké peníze z grantů od města. Bohužel se rok od roku
dotace snižují a my musíme přemýšlet, jak udržet cenu výprav tak, aby
s námi mohli jezdit i ti, kteří jsou z chudších rodin. Dále pak
vybíráme ubytování, které nejde přes sto korun na noc. Většina objektů,
které pronajímají organizace jako Skaut, ATOM, nebo třeba Pionýři jsou za
lidové ceny. Nejdražší je vždycky doprava.

Mluvil jsi o různých organizacích. Je mezi nimi
rozdíl?

Je a není. Stejně si v téhle republice každý myslí, že jsou tu jen
Skauti a komunističtí Pionýři (smích). Ve skutečnosti je dětských
organizací mnohem víc. Rozdíly jsou ale hlavně v systému vedení
organizace jako takové. Tím myslím dotace, práva jednotlivých oddílů,
atp. Ale jinak je dneska celkem jedno, ve které organizaci oddíl je. Skauti
rozhodně nemají povinnost nosit stejnokroje a Pionýři jsou normální
nezávislá organizace. My jsme pod MOP (Mladí ochránci přírody, pozn.
redakce).

Koukal jsem , že máte svůj vlastní Facebook a Youtube. Hodí se
to, když jste zaměřeni na přírodu?

Hodí nehodí, prostě to tak je. Svět se posouvá a my se přizpůsobujeme.
Osobně mi to nevadí. Vyslat zprávu o výpravě přes email a založit
událost na Facebooku je mnohem příjemnější, rychlejší a dokonce
i ekologičtější, než na schůzce rozdávat dětem informace psané rukou
na papíře.

Co se týče toho Youtube, tak je to milé zpestření. Video má podle mě
úplně jinou formu výpovědi, než fotka a je dobré tyto věci kombinovat.
A že se to nehodí k přírodě? No, je pravda, že fotit na (drahý) film a
zakládat fotoalba má něco do sebe, ale i to vlastně k původní přírodě
nepatří. Jen jsme se posunuli o krůček dál.

Co mám udělat, když k vám chci přihlásit své
dítě?

Na webu máme takový jednoduchý manuál.

Pokud jsi nečetl článek O nás, přečti si ho, ať
víš, do čeho jdeš.
Napiš na email oddilpoutnici@gmail.com,
že bys k nám rád chodil.
Přijď na kteroukoli schůzku. Scházíme se každou středu v 16:30 před
klubovnou. Schůzka končí v 18:30. Adresa je Pod Strašnickou vinicí
23.
Popros vedoucí o přihlášku do oddílu, tu vypl?? a přines ji. Také si
ji můžeš vytisknout (Přihláška do oddílu
Poutníci).
Choď na schůzky, jezdi
na výpravy a hlavně na tábor!

Co je vaším nejbližším cílem? Plánujete
nějaké změny?

Plánujeme, no. Mimo her a obvyklé celoroční činnosti plánujeme
organizační stránku. Snažíme se sehnat novou klubovnu, kterou bychom si
mohli vyzdobit podle sebe a mít tam veškerý materiál. V současné době
máme místnost v Domu Um a jsme na stejné úrovni jako jiné kroužky, což
není moc příjemné. Místnost nemůžeme moc vyzdobit, dělíme se o ni a
patří nám jen jedna skří??. Ptáme se všude možně, ale zatím se nám
nic vhodného nepodařilo najít. „Víš o něčem? Stačí nějaký sklep,
nebo bývalá prádelna. Nebo kůlna, půda, dřevěná bouda na zahradě.“
Takhle se ptám snad všech lidí. Mimochodem, nevíš o něčem? (Smích)

Máte webové stránky?

Ano, koukněte se na http://poutnici.desitka.cz a pročtěte si
vše, co vás zajímá. Dále máme Facebook, kam píšeme
různé aktuality.

A ještě mi na závěr pověz, co hrajete za celoroční
hru letos.

Na první výpravě jsme se přesunuli mezi rytíře. Na noční bojovce jsme
se upsali na glejt, kterým stvrzujeme, že se budeme chovat dle (…), dejme
tomu, rytířského kodexu. Uvidíme, co nás potká během celého roku.
Potkáme Merlina? Artuše? Nebo Karla Velikého? Dostaneme se mezi šlechtu?
Nebo budeme spíše jako Don Quijote? Uvidíme Svatý grál? To vše si zatím
necháváme pro sebe. Ale přijďte mezi nás a můžete s námi prožít
příběhy až skoro neuvěřitelné.