Největší bitva, nejvíce mrtvých, zbytečné územní zisky, souboj
imperiálních ambicí, první válka, která zachvátila celou Evropu. …ne,
nemluvíme o 1. světové válce!

Krvavá řež, kterou si svět do té doby nedokázal ani představit, se
odehrála u nás doma za humny. Bitva U Štěrbohol stála před 255 lety
život pětadvaceti tisíc vojáků v poli, další tisíce zemřeli později
na zranění a nemoci, mnohé oběti přinesli civilní Pražané během
následného obléhání hlavního města.

Hrůzu ze Štěrbohol nepřekonala už žádná bitva oné Sedmileté války.
Dvě století pak trvalo lidstvu, než dokázalo masové vraždění překonat a
rozpoutat právě 1. světovou válku. Příčiny byly v obou případech
stejné. Evropské mocnosti přeskupovaly své síly, ukazovaly svaly apak se do
sebe pustily.

Text: Kuba Turek jakub.turek@desitka.cz

V bitvě u Štěrbohol se střetli Rakušané (a tedy i Češi) s Prusy.
Za rozbřesku 6. května 1757 se zvedla mlha a dlouhé řady obou vojsk se
dobře viděly.

Rakušané stáli v dlouhém postavení od Žižkova (dnes Vítkov), přes
Hrdlořezy až ke Štěrboholům. Měli tedy výhodu v tom, že ovládali
návrší se strmými svahu směrem ke svým nepřátelům. V zázemí měli
ještě Malešice, Strašnice, Nusle a Olšany. Štáb byl umístěný
v Malešickém zámečku a přilehlém dvoru.

Prusové nastupovali z linie od Proseku přes Kbely k Satalicím, kam se
dostali od Hradce Králové.

Rakušané nevyužili terénní výhodu

Pruská jízda se v deset hodin dopoledne vrhla na rakouské pozice
u Štěrbohol a v tom ji podporovala pěchota. Rakouští kyrysníci je
napoprvé odrazili, ale další úder podpořený ještě jízdními husary už
nezvládli. Rakouské jezdectvo se dalo na útěk směrem k Praze a také
k Benešovu.

Hlavní řež se ale teprve chystala. Pruská pěchota chtěla rakouským
nepřátelům zasadit poslední ránu a vydala se po loukách v Kyjích a
Běchovicích vstříc Rakušanům. Jenže velitelé netušili, že jejich
vojáci jdou po dně vypuštěných rybníků. Nebyla to geniální taktika
rakouských vojsk ani špatná práce špionů z pruské strany, ale
každoroční praxe místních sedláků – na zimu vypouštěli rybníky, pak
je oseli ovsem a ten po opětovném napuštění sloužil jako žír
pro kapry.

Pruští pěšáci se bořili po kolena do bahna a rakouské dělostřelectvo
i granátníci je kartáčovou palbou kosili po stovkách.

Když se útok zastavil, chtěl své vojsko podpořit sám polní maršál
Kurt Christoph ze Schwerinu. Jen co se dostal na dostřel, zkosila ho
kartáčová střela. Jeho poslední výkřik zněl: „Na ně,
děti moje!“

Na druhé straně utrhla dělová koule nohu rakouskému maršálovi
Brownovi. Byl sice odvezen okamžitě do Prahy a tam ošetřen, ale za tři
týdny stejně zemřel. Bitva u Štěrbohol se tak stala jedinou bitvou
novodobé historie, ve které padli dva maršálové.

Prusové systematicky likvidovali odpor

Závěrečný masakr se odehrál v poledne na vrchu Tábor, tam kde jsou
dnes park a zahrada sloužící zahradnickému učilišti. Prusové odtud
vytlačili Rakušany a potom je pozabíjeli v údolí mezi Malešicemi a
Hrdlořezy v okolí dnešní zeměměřické průmyslovky a
policejní školy.

Poslední fáze bitvy proběhla v okolí Jarova a na Žižkově.
Organizovaní Prusové likvidovali jeden dezorientovaný rakouský útvar za
druhým. Kdo neutekl do Prahy, byl zabit.

Dvě armády, každá o šedesáti tisících mužích, přišly
přibližně o stejný počet vojáků a také zraněných bylo stejně.
Prusové sice Rakušany rozprášili, ale ti se zase dali dohromady v Praze,
která jako dobrá pevnost odolala drsné obléhání. Nikdo tedy nezískal
žádnou velkou výhodu.

Po měsíci a půl se tedy obě armády znovu střetly u Kolína. Tam
drtivě vyhráli Rakušané a na ten rok vyhnali Prusy z Čech.

Více o bitvě u Štěrbohol (v německé literatuře se
označuje za bitvu u Prahy):

Válka.cz

Upol.cz

Kronoskaf.com

Otoman.cz

Štěrboholy.cz

Comments

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *