Dnešek v Záběhlicích byl krásný. Probudili jsme se před jedenáctou, lehce posvačili, vypili ranní kávičku a dali si snídani. Ve tři odpoledne jsme poobědvali. Pak jsme vyrazili na chvilku na kola. Nenašli jsme kešku na Trojmezí, zajeli k Hamerskému rybníku na vínko a po sedmé jsme posvačili koláče. Teprve navečer jsme vyrazili s kajaky na Botič. Voda v Botiči teče už druhý den. Vypadá to, že i zítra nechá hrázný zvednutou klapku pod Hostivařskou přehradou.
Rychle ale s rozmyslem?
Je horký dusný podvečer. Zastavujeme auto na obvyklém startovacím místě v ulici K Jezeru.
Následuje rychlý výsadek a posíláme řidičku pryč. Platí tu zákaz zastavení a policisté patrolují v Hostivařském lesoparku velmi pilně.
Auto nechá pro nás u Záběhlického zámečku a sama půjde domů pěšky.
K Botiči je to dvě stě metrů chůze. Než k němu dotáhneme lodě, dochází nám nepříjemná skutečnost. Všichni tři jsme zapomněli přilby a máme jen dvě plovací vesty.
Na vodě nikdo nikde
Co se dá dělat. Budeme muset pádlovat opatrně.
Vklouzneme ze břehu do koryta pod Hostivařskou přehradou. Vody teče víc, než při tradičním hromadném splutí Rio Botičo každoročně v listopadu.
Vodu máme jenom pro sebe! To se nám na tomto potoce naposledy poštěstilo před dvěma lety při zimním splutí horního toku Botiče. Navíc je na rozdíl od listopadového počasí krásné teplo a i voda má přijatelnou teplotu.
Zábava na břehu
Jedeme hodně rychle. Kličkujeme v přírodní rezervaci Meandry Botiče. Ve staré Hostivaři tráví hosté restaurací pěkný večer na březách se sklenicí piva. Rodinky s kočárky na nás halekají, dětičky mávají.
Na jezu u Rybářské bašty zdravíme svatbu. Na dalším jezu u rybího přechodu je zaklíněný strom, ale bezpečně se dá skočit vlevo od něj. Následuje romantická plavba mezi starými domy přímo na břehu ve středověkém jádru obce Hostivař.
Mezi bažinatými břehy pod mohutnými olšemi přijíždíme k jezu Marcela. Uctivě ho prohlížíme. Je zvednutý, skok by byl vysoký a bez helem se nám do něj nechce. Přenášíme tedy zprava. Vlevo na loučce probíhá grilovací party. Nechceme rušit.
Muddy Water jako na Missisippi
Chvilku rozmýšlíme, zde nejet po náhonu. Ještě nikdy jsme to nezkoušeli a ani dneska není správný den. Náhon je uzoučký a aktuálně hodně zarostlý.
Rychlé peřejky a zátočiny nás přivádějí do Záběhlic. Na jezu u Záběhlického zámečku si ještě trochu pohrajeme, naložíme lodě do auta a v deset večer jsme doma na večeři.
Pádlovali jsme pět kilometrů za necelou hodinu. Voda byla hnědá a teplá jako v Mississippi.
Byla to příjemně strávená sobota. Na neděli plánujeme, že vyrazíme ze Záběhlic do nedaleké Hostivaře na lanový park.