Říjnové splutí Botiče bylo reklamou na krásný podzim. Ranní mrazík, dopolední opar, polední slunce. Studená voda, teplé sluneční paprsky a jiskřivý vzduch. A barevné stromy a keře.
Botič meandruje pod Hostivařskou přehradou rychlými zatáčkami, tu a tam drobnými peřejkami, okolo velkých olší.
Zdravíme kanoisty, kteří se nevešli do úzkých zatáček mezi stromy a plavou hned po startu. Na výjezdu od opěrné zdi v ulici U Břehu blokují průjezd levotočivé zatáčky kanoe, které se zaseknou o mohutnou olši uprostřed řečiště. Diváci jako supi čekají na každou kalamitní situaci a hlasitě oceňují plaváčky.
KDE DOMOV MŮJ: Česká hymna opěvuje Botič
Nájezd do jezu Rybářská bašta je tajuplně uzavřen neprůhlednou oponou ze smuteční vrby. Před jezem Rybí přechod zarůstá koryto křovím, což ztěžuje kličkování kanoistům a zpomaluje nájezd do jezu kajakářům.
Následující průjezd starou Hostivaří je rok od roku hezčí. Domy jsou rekonstruované, cesty upravené a břehy zpevněné obrovskými balvany.
Pohyblivý jez Marcela je tento rok snížený. Přesto se pod ním zapíchávají kajaky i kanoe do příčného prahu na konci vývařiště. Kdosi si všiml, že pokud loď najede na některou traverzu vyčnívající z koruny jezu, loď se trochu nadzvedne a práh přeskočí. Riskneme to a ono to funguje. Letos se tedy nemeleme ve válci pod jezem.
INFO: Botič na DESÍTKA.cz
Hezká příroda a proudící voda pokračuje skrze Práče a Záběhlice. Přerušuje ji jez u Záběhlického zámku, který se bez problémů sjíždí šlajsnou těsně u levého břehu podél Lípy svobody.
Rychlé peřejky v úzkém korytě nás dovádějí pod Jižní spojku. Jsme v polovině plavby. Tady končí přírodní koryto a začíná vyzděné koryto, které nás posléze dovede až do Vltavy.
Pod dálničním mostem číhají dva nenápadné stupně. Za nimi se tvoří dlouhé vracáky.
Industriální plavba: teplárna, plynárna, pivovar
Následuje klasická industriální plavba pod michelskou teplárnou, pražskou plynárnou, skrze několik tunelů, okolo Nuselského pivovaru a skrze parky Grébovka a Folimanka.
Výška stupňů v korytě se zvětšuje od skluzu pod Odstavným nádražím, přes malý jedovatý stupínek Nad Vinným potokem, přes skok do podjezdu U Seřadiště až na ikonickou Grébovku.
Malý stupínek splujeme přímo pod Nuselským mostem u limnigrafu. Pak už se necháme odnést laškovnými vlnkami do třičtvrtěkilometrového závěrečného tunelu s posledním stupněm v naprosté tmě.
Ze tmy vyplujeme na Vltavu pod Vyšehradským železničním tunelem. Pádlujeme přes řeku a na Císařské louce vytahujeme lodě na břeh.