Chytré telefony a tablety změnily naše cestování. Wi-Fi ve vlacích a v autobusech je stále častější, a tak se téměř každý může během cesty připojit k internetu. Benefity připojení jsou zřejmé, ale existují i negativa datové hojnosti. Jedním z nich je zlozvyk hlasité komunikace přes internet v dopravních prostředcích. Hlasité hovory trvající desítky minut v otevřeném vagónu jsou noční můrou ostatních cestujících. dTest se podíval na možnosti obrany proti takovému jednání.
Příliš nahlas: hovor nebo hudba
Dojíždíte do práce nebo do školy veřejnými dopravními prostředky? Pokud ano, nemohli jste si nevšimnout zlozvyku některých spolucestujících komunikovat přes sociální sítě s rodinou, známými a kamarády nahlas. Nejedná se už pouze o jednostrannou komunikaci, kdy druhou stranu neslyšíte, protože telefonující má telefon u ucha a vy tak slyšíte pouze jeho část komunikace. Nyní slyšíte komunikaci celou, nemůžete se tomu nijak vyhnout, protože váš spolucestující si před sebe postavil mobilní telefon a zvuk se z jeho reproduktoru line tak hlasitě, že před rozhovorem nemáte šanci uniknout.
Hry a videa
Dalším zlozvykem, možná stejně častým jakou je hlučná komunikace přes reproduktory, jsou hlasitá hraní videoher, přehrávání videí a hudby ve veřejných dopravních prostředcích. Cestující, který se nedobrovolně účastní hlasitých projevů spolucestujících, často přemýšlí o možnostech řešení takových situací. „Prostředky obrany existují,“ uvádí Eduarda Hekšová, ředitelka spotřebitelské organizace dTest a dodává: „Od řešení tady a teď, kdy se osobně pokusíte vysvětlit situaci obtěžujícímu spolucestujícímu, přes stížnost průvodčímu ve vlaku až po únik do jiných částí dopravního prostředku, je-li to možné.“
Obraťte se na průvodčí
Dopravci ve svých přepravních podmínkách s hlučnými cestujícími počítají a například České dráhy stanoví, že „za porušení přepravních podmínek se považuje, pokud cestující porušuje běžná společenská pravidla a dobré mravy tím, že se chová hlučně, produkuje hlučně hudbu nebo zpěv, používá hlasitě audiovizuální techniku nebo je i přes upozornění ostatním spolucestujícím neúnosným způsobem na obtíž…“ Obdobné podmínky platí ve všech veřejných dopravních prostředcích. „Cestující se mohou svých práv na klidné cestování aktivně domáhat,“ říká Eduarda Hekšová a doplňuje: „Tam, kde nestačí domluva spolucestujícímu, případně tam, kde má cestující ze svých hlučných spolucestujících obavu, je na místě požádat průvodčího o pomoc.“ Pokyn průvodčího by měl hlučný spolucestující respektovat, protože každý cestující je k tomu v souladu s přepravními podmínkami dopravce povinen.
Tiché vagony
Dopravci se snaží udržovat komfort cestujících také zřizováním tichých oddílů nebo vagónů. V takových prostorech se očekává maximální klid, vypnuté zvonění mobilních telefonů a použití sluchátek při sledování videí a poslechu hudby. Nejsou-li takové prostory k dispozici, neplatí, že si cestující může dělat ve veřejném dopravním prostředku, co se mu zlíbí. „Často slyšíme argument hlučných cestujících, že oni jsou svobodní a mohou si dělat, co chtějí,“ připomíná Eduarda Hekšová a uzavírá: „Svoboda jednotlivce vždy končí tam, kde začíná svoboda druhého. Ve veřejných dopravních to platí dvojnásob. Hlučným cestujícím, kteří nebudou respektovat pokyny průvodčího, se může stát, že ho průvodčí vyloučí z přepravy i že dopravní prostředek opustí s pokutou a za asistence policie.“