ROZHOVOR Prague City Tourism, dříve Pražskou informační službu vede Petr Slepička. Převádí cestovní ruch v hlavním městě ze starého do nového pojetí. V rozhovoru popisuje několik zásadních problémů, které musí metropole řešit ve prospěch turistů, kteří přivážejí peníze do její pokladny. 

Jak na turistice participují městské části?

Městské části moc s cestovním ruchem nespolupracují, logicky kromě Prahy 1. Příkladem jsou městské části, které spolu sousedí. Když jsme připravovali publikaci Prague: neighborhoods, tak někteří zastupitelé městských částí neměli zájem o uvedení území jiné městské části. Negativním příkladem byli sousedé Vršovice (Praha 10) a Vinohrady (Praha 2). Kontroverzní problém je Hlavní nádraží, které se rozkládá dokonce na teritoriu tří městských částí. Když vezmeme, že toto nádraží je jednou z hlavních bran do hlavního města, a my tu řešíme otázku, s kým se vlastně máme bavit, je to obtížné. Takhle to prostě nejde. Cestovní ruch se neptá, která je to čtvrť. Turistovi je jedno, zda je to Praha 20 nebo Praha 7, stejně jako zda Karlín sousedí s Prahou 1, stejně že Praha 6 má za souseda Pražský hrad. To žádného návštěvníka nezajímá. Naneštěstí parkoviště pro autobusy, které vysazují turisty k prohlídce Hradčan, je v Praze 6. A to byste nevěřili, jaký je problém.

Dříve se střídaly a medializovaly turistické slogany, jako například České baroko nebo Česko, země příběhů.

Zjistili jsme, že to nefunguje. Jsme rádi, že CzechTourism ustupuje od témat, která dlouhodobě nefungují. Nefungují ani naše výročí na turistických trzích okolních států. Sto let založení republiky je pro nás úžasná záležitost, ale Rakousko to samozřejmě tak úplně nebere a ostatní sousedy to nezajímá. I Slovensko k tomuto tématu přistupovalo velice obezřetně.

CzechTourism naše výročí nabízel třeba v Japonsku. Japonci se mírně zamysleli a zdvořile pokývali hlavami. Oni mají na rozdíl od našeho státu tisíciletou tradici. Pro ně sto let nic neznamená. Baroko bylo něco podobného.

Abychom měli v turistickém ruchu trhák, to by musela být nějaká velká společenská, sportovní nebo kulturní událost světového významu. Možná se tím stanou oslavy konce II. světové války, ale nevím. Jsou tu i jiné možnosti. Například Praha by mohla mít určitého jmenovatele, jako například vynikající pivo světových kvalit. Ale na to si zase netroufáme my. Možná se moc bojíme. Co si například představíte, když se řekne Skotsko? Když pomineme tamní přírodu, tak je to místní whisky. Přírodu máme taky hezkou a pivo v Česku, pro cizince spíš v Praze, jak se shodují mnozí odborníci, patří mezi nejlepší na světě. My jsme se sice rozhodli pivo propagovat, ne jako alkoholický nápoj, ale jako pivní gastronomickou kulturu. Možná by to chtělo trochu přitvrdit.

Také se musíme zamyslet nad našimi zvyky, které turistice škodí. Například návštěvníci z jižních zemí či Francie a Španělska jsou zvyklí večeřet kolem desáté až jedenácté hodiny večerní. Oni se například nenajedí před návštěvou divadla, jako my. A po představení už mají kuchyně většiny restaurací v Praze dávno zavřeno. Hosté se najedí možná někde v hotelu.

Jak se naše hlavní město chová k batůžkářům? Jak se dívá na Low Cost Tourism?

To je opravdu těžké. Na jedné straně určitě nepodporujeme alkoholové výlety, kdy pánové z Anglie nebo Skandinávie přijedou, propijí tu noc, ani se neubytují a další den odlétají.

Na druhou stranu pokud se jedná o klasického baťůžkáře, který se ubytuje třeba pomocí Airbnb a je tu tři dny, toho naopak vítáme. Ba dokonce ho považujeme za bonitní klientelu. Sice neoplývá nijak zvlášť financemi, ale setrvá tu tři noci. V průměru se totiž běžný turista ubytovává v našem hlavním městě zhruba na dvě noci. Ačkoliv batůžkář tolik neutratí, často se stává, že do Prahy následně přijíždí vícekrát. A klienta, který přijíždí opakovaně, určitě chceme a je při tom jedno, zda jde o klasiku nebo baťůžkáře. Navíc se obvykle jako low cost chová. Neopíjí se do němoty a nejsou s ním potíže. I fenomén ubytování v rámci Airbnb má pozitiva, protože v něm turista zůstává déle. Dost často tři i čtyři noci. V hotelech se to často nestává. Ještě k tomu mladí lidé hledají zážitky i mimo centrum. Proto podporujeme takové akce, jako jsou koncerty kapel, namátkou z poslední doby třeba Guns N‘ Roses, které přilákají hodně fanoušků z celého světa a zároveň přijedou i čeští turisté a přespí v Praze. Po koncertě jsou kolem arény plné kluby, takže se takováto akce městu vyplatí.

Máme spočítáno, že zhruba 30 % návštěvníků se do Prahy vrací. A marketingové náklady na turisty, kteří se vrací, jsou mnohonásobně nižší než na ty, kteří se nevrací. Nejlépe je to vidět na vychvalovaných asijských turistech, kteří se obvykle nevracejí.

Asijské cestovní kanceláře říkají, že návštěvníci z Japonska, Číny, Jižní Koreje, Thajska a dalších zemí létají často do Prahy kvůli populárním filmům a seriálům.

Praha proto založila Prague Film Fund. Tento filmový fond podporuje tituly, které u nás štáby natáčejí a propagují tím Prahu. Podle přislíbené distribuce dostávají podporu. Samozřejmě, čím je distribuce širší, my jsme štědřejší. Například nedávno byl dokončien film Šarlatán v Česko-Irsko-Polsko-Slovenské koprodukci bude uvedený na Berlinae. Jistě finančně vypomůžeme. Také tu točí detektivku pro německou televizi, kde Praha hraje Prahu. Dost nelibě totiž neseme, když filmaři umístí Rudolfinum třeba do Francie.

Naopak podporujeme ty, kteří dávají najevo, že děj se odehrává v Praze. Například při detektivkách se nás producenti ptali, zda nemáme nějaký námět na vhodné lokace. V jednom seriálu jsme dokonce doporučili střechu Zemědělského muzea. V bollywoodských filmech zase ukazujeme zahrady Pražského hradu, a to filmaře i turisty později přitáhne. Lidé z Asie si totiž vyloženě potrpí na romantické pohledy. A těch máme u nás naštěstí hodně. Filmy dost často přilákají i velmi bonitní klientelu. Díky filmu se v našem městě konalo například množství cest svatebčanů z Číny, Jižní Koreje nebo Japonska.

Využívá Praha potenciálu globální navigační hry geocaching? Letos se bude v Praze konat gigaevent, který byl měl být největší sraz geokačerů v Evropě.

S tím zatím vůbec nepracujeme. Nicméně tak vzdálené to pro nás není, protože jsme měli geocache přímo v infocentru na Staroměstské radnici. Tam jsme se dohodli s provozovatelem, že než aby ji dával někam do okolí, kde by srocení příznivců vyvolávalo nepříjemné otázky, tak raději vezmeme truhlu na radnici. Až jsme se divili, jak pozitivní reakce se o naší iniciativě objevily na sociálních sítích. Pomáhali jsme dokonce provozovateli truhlu doplňovat a spolupráce byla perfektní.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *