Praha 10 je městskou čtvrtí plnou zeleně, parků a výpadovek po cyklostezkách. Jednoduše a poměrně bezpečně se dá vyjet na jih a východ za metropoli, kde se táhnou cyklostezky a hlavně slušné vedlejší silnice ve zvlněné krajině. Na dobrém silničním kole se rychle a pohodlně dostaneme do vrchoviny kolem Benešova, nebo přes Říčany až ke Kutné Hoře. Případně se vydáme po rovinaté Labské cyklostezce, Vltavské cyklostezce, či cyklostezce podél Berounky.
Jaké silniční kolo pořídit? Rozhodování není příliš složité, ale je potřeba se předem rozmyslet, jak a kde budeme jezdit. Každý stroj je totiž určený k něčemu trošku jinému.
Město, silnice, závody a cykloturistika
Silniční kola pro závodní a sportovní ježdění výhradně na silnicích (tzv. road) jsou očesaná až na dřeň, neboť velmi záleží na jejich hmotnosti, ale také odolnosti. Vždyť na závodech se běžně dosahuje rychlostí přes 100 km/h, jezdci dřou dlouhé hodiny v sedle i ve stoje, jezdí se nejen po hladkém asfaltu, ale také po dlažebních kostkách, někdy někdo trefí vymletou díru, obrubník či zpomalovací pruh, občas se padá v pelotonu i každý sám za sebe. To všechno musí silniční kolo vydržet!
Cyklokrosová kola jsou určená pro závodění v lehkém terénu a na špatných cestách či silnicích. Oproti klasickým silničkám jsou cyklokrosové bicykly ještě odolnější, pláště mají silnější a hrubší. Klasický rám má dost místa, aby se kolo dalo hodit na rameno a vyběhnout s ním do strmého svahu, nebo třeba po schodech. Pořadatelé cyklokrosových soutěží mají pro závodníky připraveno vždy několik takových špeků v každém kole závodu.
Rekreační a kondiční kola inspirovaná cyklokrosovými závodními modely se nově nazývají gravel bike. Jsou pohodlnější především kvůli šikmé rámové trubce, neboť se nepočítá, že by kolo někdo nosil na rameni jako závodníci.
Časovkářské speciály kladou důraz na aerodynamiku. Taktika jízdy v pelotonu jde na časovkách stranou, protože každý jezdec, případně družstvo, jede sám proti času. Každý detail výstroje rozhoduje. Začíná to vejčitou přilbou, pokračuje řídítky s úzkým úchopem, diskovými koly, loukotěmi a končí aerodynamickým rámem.
Triatlonové bicykly se podobají časovkářským speciálům a navíc mají výbavu pro dlouhé osamělé šlapání během závodu. Na první pohled je vidět dlouhá hrazda vepředu na řídítkách a nosiče na dvě lahve vzadu za sedlem.
Cykloturistické silniční kolo je oproti závodnímu kolu masivní, těžší a odolnější. Lze ho dovybavit blatníky, osvětlením, cyklistickými brašnami, případně za něj zapojit dětský cyklistický vozík.
Kolo s fixním převodem (fixed gear) je specialita do města, spíš na hraní, než na sportovní ježdění. Zadní pastorek je pevně spojen se zadním nábojem a cyklista tedy musí neustále šlapat. Kolo tedy není „volnoběžka“, ale „furtošlapka“. Umožňuje zastavit bez brzd. Jezdí se na něm krasojízda, hraje kolová a cyklopolo, jezdí se na velodromu.
V posledním desetiletí se na silničních kolech uplatnily zcela nové technologie:
Kotoučové brzdy
Silniční kola byla vybavena kotoučovými brzdami. Oproti klasickým ráfkovým brzdám neztrácejí brzdný účinek ani ve špatném počasí. Kolo ubrzdí nejen na suché silnici, ale také za deště a případně na bahně a sněhu.
Mnohé světové cyklistické značky už letos vyrábějí své modely výhradně s diskovými brzdami a další oznámily zastavení výroby kol s klasickými véčkovými brzdami během příštího roku. Je ovšem jasné, že ráfkové brzdy z jízdních kol jen tak rychle nezmizí, a lze tedy očekávat jejich výrobu i servis po mnoho dalších let.
Karbonové a hliníkové rámy
Silniční cyklistika táhne vývoj rámů. Hledí se tu na každý gram a aerodynamiku. Konstruktéři bojují o každý watt, který cyklista musí za jízdy vydat.
Tradiční ocel zůstala vyhrazená už jen pro nejlevnější modely (okolo 10 tisíc korun). Je sice pevná, ale zároveň těžká a ještě k tomu rezne. Titan se příliš neujal kvůli vysoké ceně a náročné výrobě.
Za to hliník, dural a další slitiny se pevně usadily ve výrobních programech cyklistických značek. Střední cenová kategorie silničních kol (zhruba 20–50 tisíc korun ) je masově vyráběna právě z tohoto lehkého materiálu. Lepší modely jsou doplněny karbonovou vidlicí. Důvodem je, že karbon tlumí nárazy a dural zajišťuje pevnost celého kola.
Nejlepší materiál na výrobu rámů a dalších komponentů v nejvyšší kvalitě (od 50 do 300 tisíc korun) je dnes jednoznačně karbon. Uhlíková vlákna dokáže výrobní závod namotat a upéci přesně podle požadavků konstruktérů. Složité výpočty inženýrů i dlouholeté zkušenosti špičkových cyklistů umožňují zpevnit rám na klíčových místech a zároveň ho odlehčit, kde materiál není tolik potřeba.
Elektrické řazení
Elektrické řazení sice neřadí samo, ale cyklistovi stačí ťuknout do tlačítka na řídítkách a přehazovačka i přesmykač sám zařadí zvolený převod. Dělá to rychle, přesně a pohodlně. Řadící páčky pod horní rámovou trubkou už jsou dávno minulostí a do historie se pomalu chystá i manuální řazení na řídítkách.
Standardem je v současné době 2×9 nebo 2×11 převodů. Čili přesmykač má dvě „placky“ a přehazovačka devět nebo jedenáct „koleček“.