Jsem spořádaný občan, chodím volit a zajímám se o to, co se u nás v České republice děje. Jenže ministerstvo vnitra pod vedením Milana Chovance mi právo volit vzalo. Nedokáže vytisknout náhradní doklad, když mi propadla platnost občanského průkazu. Prý jim spadlý systém možná začne fungovat zítra. Prostě Umři na mor a lepru, úřednictvo nemilé!
Dnes jsem šel k volbám do Evropského parlamentu. Přišel jsem do volební místnosti a odevzdal občanský průkaz. Slečna se podívala na hodinky, pokývala hlavou a už mi chtěla pokynout směrem k plentě. V poslední chvíli se však vedle sedící paní z komise, která také koukala na moji občanku, zarazila a sdělila mi, že ji mám prošlou. Tím pro mne začal úřednický Proces.
Za nefungující systém je zodpovědné Ministerstvo vnitra pod vedením Milana Chovance (ČSSD)
Vy nemáte pas? Prošla vám občanka? To je ale nemilé…
Já: „Aha, to jsem netušil, že je propadlá. Můžu si tedy domů skočit pro rodný list a odvolit s ním?“
Předseda komise: „Nemůžete. To nejde. Máte u sebe pas?“
Já: „Nemám. Ani doma. Cestuji jen po Evropě, takže to mám na občanku v rámci schengenského prostoru. Takže mi tedy není umožněno volit?“
Předseda komise (udiveně): „Vy nemáte pas? No tak to musíte na úřad a tam vám vystaví dočasnou občanku na měsíc a s ní můžete odvolit.“
Já: „No dobře, co mi zbývá. A nevíte prosím do kolika tam jsou?“ Předseda komise: „Po dobu voleb i o víkendu.“
Já: „No to už jsem o víkendu pryč. A dnes jsou tam do kolika hodin?“
Předseda komise: „Do desíti do večera. V době voleb je to výjimka.“
Já: „Tak to je v pořádku. Na otočku tam sjedu a vrátím se k vám. Děkuji.“
Postarší člen volební komise (posmutnělým hlasem): „Jak svět přichází o voliče…“
Spásu od Chovancova úřednictva nečekej!
Poděkoval jsem a vyrazil směr Vlasta, k obecnímu úřadu Prahy 10. Spočítal jsem si, že kvůli těmto machinacím nestihnu odjezd na výpravu s dětským oddílem, který vedu, ale zkrátka volby jsou pro mne důležitá věc.
Na úřadě jsem vešel do Pavilonu C. Tam jsme očekával spásu. Zarazil jsme se hned o vstupní dveře. Chvíli jsem tancoval před fotobu??kou, pak jsem oběhl pavilon, abych zjistil, že je to skutečně jediný vstup. Nakonec jsem zabouchal a dveře se otevřely. Pospávající vrátný mi poradil, že mám jít do prvního patra.
Já: „Dobrý den, nevím, jestli mám jít přímo za vámi, ale potřeboval bych náhradní občanku. Moje je prošlá.“
Úředník: „Další? Nemáte pas? Chcete ji kvůli volbám, že ano?“
Já: „Ano, jinak prý nemůžu volit.“
Úředník: „Tak doporučuji zítra. Nefungujeme.“
Já: „Ale já jsem byl na Zahradním městě a volební komise mi řekla, že to tady je možné zařídit.“
Úředník: „Mělo by, ale nejde. My jsme připravení, komise jsou připravené. Ale ministerstvo ne. Nejde nám tisknout.“
Já: „A zkoušel jste jim volat?“
Úředník: „Ano a prý to řeší. Doporučuji vám přijít zítra po desáté hodině.“
Já: „No to už budu pryč. Takže tedy děkuji za informace a k volbám nepůjdu. Na shledanou!“
Já: „Ještě mne napadá, mohu vás poprosit o nějaký formulář na novou občanku, ať si to vyplním doma a pak sem s tím jen přijdu?“
Úředník: „Nemůžete. Žádné nejsou. Přijďte s vaší starou občankou a… Máte řidičák? Máte. Výborně, tak minimálně s řidičákem.“
Já: „Počkejte, takže jediný platný úřední doklad na základě kterého mi dáte novou občanku bude řidičák? Takže s ním mohu jít volit?“
Úředník: „Ne, nemůžete. Jedině s občanským průkazem, nebo pasem. Jak říkám, přijďte zítra dopoledne.“
Já: „No to už nepřijdu. Nemohu se vrátit do Prahy. Ještě mne napadá, že by moji totožnost mohla ověřit policie. To se přece dělá. Mohli by mi vytisknout nějaké potvrzení a s tím by volit šlo, ne?“
Úředník: „Bohužel, to taky nejde. Buďte rád, že až půjdete pro novou občanku, pane Turek, tak nebudete platit pokutu. Máte ji prošlou jen měsíc.“
Je na Ministerstvu vnitra něco, co by fungovalo, milí socani?
Vrátil jsem se domů s nepořízenou a ještě mne zastihla bouřka (Tu přičítám ze zlosti také úřednictvu. Hehehe.). Sypu si popel na hlavu, protože je to konec konců moje chyba, že jsem si nevyměnil občanku. Co mne ale rozčiluje víc než to, že jsem nemohl volit vybrané kandidáty, je stav našeho Absurdistánu. Chlubíme se s tím, jak dokážeme sjednotit kartičku do knihovny a Opencard. Bravo! Čeho už ale naši úředníci nejsou schopni, je vytvoření jednoduché databáze, ve které by bylo ID občanky, řidičáku, klidně i Opencard, pasu, kartičky pojištěnce a jiných dokladů. To zvládá dnes průměrně počítačově zdatný středoškolák. No, i moje babička by snad Excel zvládla.
Navíc mne, nechci říct šokuje, protože šlompáctví úředníků je celkem jednoduché předpovědět, ale spíš znepokojuje a rozčiluje, že z peněz, co byť neochotně odevzdávám na daních do chřtánu společného vlastnictví státu, není nic, co by fungovalo. Dva dny v roce má fungovat nějaký systém a ani to není stát schopný zajistit. Ani nemá tu slušnost obeznámit volební komise s tím, že něco nejde a nechá lidi cestovat půl hodiny někam, kde jim oznámí, že „to prostě nefunguje“. Tak a pak mi hlavně něco povídejte o regulérních volbách. Umři na mor a lepru, úřednictvo nemilé!
A závěrem si dovolím překroutit význam slov pána v komisi. „Jak svět přichází o voliče…“ Jeho postesknutí nad mojí chybou mířil na to, že už pravděpodobně na úřad kvůli jednomu hlasu nepojedu. Teď si ale postesknu stejnými slovy já. Však na účet státu, kterému je lhostejný můj hlas a hlasy lidí, kteří se dopustili stejné chyby. „Jak svět přichází o hlasy voličů…“
Více k Evropským volbám: Jeden lístek a dva kroužky