Je podivuhodné, jak se potok Botič okamžitě stáhnul do původního koryta, jen co mu prázdná Hostivařská přehrada umožnila volně dýchat.
Ověřili jsme si to v kajacích přímo na jeho hladině. Spluli jsme Botič v úseku, který je normálně hlubokou pod vodou. Poprvé po padesáti letech je totiž Hostivařská přehrada zcela vypuštěná.
Do vody jsme se sklouzli pod mostem v Euklidově ulici v Petrovicích. Plavbu jsme ukončili na přehradní hrázi v Hostivaři.
Voda překvapivě běží v pěkných peřejkách a příjemných zátočinách. Muselo to tady být krásné, když se nad vodou skláněly vrby a olše. Směr toku dodnes určují jejich pařezy.
V poklidu doplujeme až k česlům na přehradě. Nemusíme mít obavy, že nás přehrada vcucne, protože před ní se voda uklid??uje ve velké laguně a navíc je otvor pro vodu zajištěný kovovou mříží.
Z hladiny se ovšem dostává těžko. Mazlavé černé a smradlavé bahno na levém i pravém břehu dosahuje do poloviny lýtek.