Vodáci čekali na Botič pět let! Tradici podzimních splutí Rio Botičo přerušila epidemie kovidu, oprava koryta potoka a stavba přelivu na přehradě. Kajakáři i kanoisté letos vyrazili natěšeně do podzimní barevné přírody.
Sledujte další vodácká videa na na YouTube!
Vody teče opravdu hodně. Hrázný ji pustil tolik, že organizátoři varují vodáky před proplouváním Roury. Jejich obavy se naplňují. Hned první pokus o splutí skončí zlomeným pádlem. Druhý a poslední pokus o splutí ukončuje zablokování kajaku v Rouře.
Voda z Hostivařské přehrady vytéká teplá a čistá. Samozřejmě středočeský nížinný potok nikdy nebude mít blankytně modrou barvu horské řeky Salzy a podzimní voda nebude mít nikdy teplotu letní Berounky.
Botič meandruje přírodním korytem starou Hostivaří. Jako obvykle zdravíme kanoisty, kteří se nevešli do úzkých zatáček mezi stromy a skončili hlavou dolů. O nic dramatického zatím nejde.
Na výjezdu od opěrné zdi v ulici U Břehu blokují průjezd levotočivé zatáčky kanoe, které se zaseknou o mohutnou olši uprostřed řečiště.
Nájezd do šikmého jezu Rybářská bašta je tajuplně uzavřen neprůhlednou oponou ze smuteční vrby. Během pár záběrů pádlem vodáci musejí rozhrnout oponu z vrbových větví, splout jez a podjet nízký mostek.
Za chvilku následuje jez Rybí přechod. Skok je letos bez větších problémů. Jen pár nafukovaček omylem najede příliš vpravo a zůstanou zadrhnuté na koze malého jezu.
Následuje překrásný úsek Botiče. Potok meandruje žlutou, červenou a zelenou přírodou. Potéká mezi starými hostivařskými mlýny a konečně dotéká na vysoký jez Marcela. Tady začínají Práče.
Zatímco na začátku splutí teklo do koryta příliš mnoho vody, teď opadla a je jí málo. Krátké kajaky a dlouhé kanoe se zapíchnou do válce a už nevyplavou. Pod vodou totiž číhá příčný práh a přejedou ho jen lodě s velkým výtlakem – tedy nafukovací kanoe a objemné kajaky. Kdo zanoří špičku hlouběji, toho práh zastaví a padající voda zezadu obrátí. Házečky jsou plné permanenci.
INFO: Botič na DESÍTKA.cz
Hezká příroda pokračuje skrze Záběhlice, kde se potok zařezává hluboko do okolních břehů. Tok s drobnými peřejkami přerušuje jez u Záběhlického zámku. Dá se bezpečně splout šlajsnou na levém břehu. Vlna pod ní vypadá divoce, ale diváci na břehu mají smůlu. Málokterá posádka se na ní cvakne.
Rychlé peřejky u sportovního centra Hamr a nově revitalizovaný tok pod ním dovádí vodáky k Jižní spojce. Pod dálničním mostem číhají dva nízké nenápadné stupně a za nimi dlouhé válce. První je těžší a druhý záludnější. Pod Jižní spojkou končí přírodní koryto a začíná vyzděná navigace až do Vltavy.
Botič zrychlí. Proplujeme několika tunely, absolvujeme pár skluzů a připravujeme se na tři stupně. Na každém je třeba se soustředit, správně zabrat na hraně, boofnout co nejdál a vypádlovat z válce. Zdá se, že letos se to většině posádek zdařilo. Skóre na Marcele bylo tristní a tímto úspěchem si vodáci vyrovnali s Botičem účty.
Výška stupňů se zvětšuje od malého jedovatého Nad Vinným potokem, přes skok do podjezdu U Seřadiště až na ikonickou Grébovku. Zvyšuje se počet diváků a zesiluje potlesk po každém povedeném průjezdu.
KDE DOMOV MŮJ: Česká hymna opěvuje Botič
Malý stupínek splujeme pod Nuselským mostem na Folimance. Pak už směřujeme do třičtvrtěkilometrového závěrečného tunelu s posledním stupněm v naprosté tmě. Zapínáme proto čelovky a za pár minut rychlé jízdy vyplouváme na Vltavu. Pod vyšehradským Železničním mostem se zdá, že Botič měl čistější vodu než veletok.
Doporučené vybavení
Kajak, zavřená nebo nafukovací kanoe, helmy, pádlo, plovací vesta, házečka, dvě karabiny, neoprenový nebo suchý oblek, vodácké boty, neoprenové rukavice, funkční prádlo, vodácká bunda, malý lodní pytel, chytré hodinky, lékárnička, outdoorový mobil, nůž, kompaktní fotoaparát, outdoorová kamera. Peníze, doklady, pojištění. Čelovka! Vše zabalit do nepromokavého vaku!