Nedělní Botič byl dobrodružný a zábavný. Vodáci si užili dostatek vody z Hostivařské přehrady a dopluli přes jezy a skrz tunely až do Vltavy pod Vyšehrad.
Voda v Botiči je rok od roku čistější. Skazky o smrdící kanalizaci, mrtvých krysách a olejových okách na hladině už patří do minulosti.
„Víc vody než obvykle vypustila Hostivařská přehrada kvůli požadavkům Povodí na měření,“ vysvětluje Míla Pražák, majitel půjčovny vodáckého vybavení Dronte. „Vodáci toho mohli využít.“
Stupně, jezy, válce a vracáky
Největší pohromu posádkám kanoí způsobily hned na začátku Meandry Botiče. Přírodní zatáčky a slalom mezi zaplavenými stromy v přírodním korytě ukázala mnoha vodákům, jak je tvrdý chlebíček na rychlé kudrnaté vodě.
Nepříjemné jezíky Rybářská bašta a Rybí přechod v Hostivaři byly díky velké vodě ještě nepříjemnější, ale většina posádek je překonala bez ztráty kytičky.
Před jezem Marcela v Práčích každý uctivě zastavil a mnozí ho raději přenesli. Kajakářům a jezdcům na nafukovacích kanoích nakonec nečinil extra problémy, ačkoliv výškový rozdíl hladin byl značný a válec o dost silnější než obvykle. Když se někdo cvaknul, prostě vyplaval on i jeho loď do klidné vody pod jezem.
Záběhlický jez byl jako obvykle hodný, i když šlajsna byla zahrazená. Rychlé krásné meandry okolo Hamerského rybníka byly zvýrazněné vlnkami a jízda skrz ně byla fantastická.
Nízký ale nepříjemný stupeň pod Jižní spojkou měl delší vracák, ale většina lodí ho prorazila a pokračovala do tří kratších tunelů a na táhlé houpavé peřejky mezi nimi.
Grébovka si smlsla na vodácích
Ještě záludný stupínek na pomezí Nuslí a Vršovic byl silnější a mnohé vodáky trochu potrápil, ale pak už se ohlásily dva vrcholy Rio Botičo. Tedy ony samy zůstaly do poslední chvíle skryté, ale před nimi se vytvářely dopravní zácpy, které varovaly, že potok chytá nepříjemné překvapení.
Stupeň U Seřadiště ve Vršovicích potápěl jako na pohyblivém pásu jednu otevřenku za druhou a sežral i nejeden krátký kajak. Válec a dva silné vracáky okolo něj byly nad síly mnoha vodáků.
Pohroma pak přišla na stupni Grébovka v parku Gröbovka. Jedna loď za druhou bez rozdílu třídy padala do válce a převracela se. Házečky byly v plné permanenci a vodáci se zachraňovali navzájem.
Máte vybavení? Umíte ho používat?
K tomu je nutné dodat, že se dalo velmi dobře rozlišit, kdo jezdí na vodu s oddílem nebo zkušenou partou, a kdo si jen občas nechá z půjčovny přivézt nafukovačku k řece. Ta druhá část vodáků buď z nevědomosti, hlouposti nebo jenom vypočítavosti využívala ty první. Nafukovačky brzdily otevřené kanoe a kajaky před nájezdy do stup??ů a tím je odsuzovaly k cvaknutí. V meandrech se převracely a místo toho, aby okamžitě uvolňovaly průjezd, bojovaly samy se sebou. A hlavně se nedokázaly efektivně vytahovat navzájem zpod jezů, když už se pod nimi převrátily. Házečky, vesty, karabiny, taktika – to vše používal někdo jiný, než sváteční vodáci.
A že právě pod Grébovkou toho bylo potřeba až až. „Je to masakr,“ jednoduše glosoval Henry Rott z Kajaky.cz, který se ze břehu sám zúčastnil záchranných akcí. „Botič býval akcí pro kajakáře a kanoisty, dnes sem jezdí hlavně lidé na nafukovačkách,“ vypozoroval vodák a majitel půjčovny Vodácký ráj Marek Bašta. „Často mi v půjčovně klienti řeknou, že by jeli na kajaku, ale nakonec si stejně půjčí nafukovací kanoi, protože se bojí.“
Závěrečný třičtvrtěkilometrový tunel byl za odměnu. Rychlé pohoupání v naprosté tmě bylo bezpečné a pro zkušenější vodáky i zábavné. Končilo se na Vltavě pod Železničním mostem.