Půl roku předem se domlouváme, že pojedeme v říjnu Botič. Má nás jet asi dvacet, ale podzimní choroby dělají svoji práci a v nominaci nakonec zůstává jen Savec. My ostatní toho litujeme, protože po několika velkých vodách a srpnové povodni bude koryto vyčištěné, okolní kanalizace vypláchnutá a voda ne tolik olejovatá, jako každý rok.
Dvoumetrový osamocený Savec se tedy souká do zapůjčeného modrého Topolina a vzpomíná na své dětství prožité ve vodáckém oddílu. Samozřejmě nepojede rouru pod přehradou, protože neumí eskymáka.
Savec nás pobaví hned po nasednutí. Ujede dva metry a padá do vody. Zkusí to ještě jednou a situace se opakuje. Okolo již plují první lodě a mizí v meandrech nad starou Hostivaří. Napadá nás, abychom mu poradili, že má do kajaku vlézt už na břehu a že se do potoka jen sešoupne. Podařilo se a Savec pluje.
Dlouho čekáme na Záběhlickém jezu
Pozorovací, filmovací, fotografující a povzbuzující skupina proto nasedá do dvou aut a jede k Záběhlickému jezu. Čekáme tam dlouho. Míjejí nás laminátové deblovky s odvážnými kormidelníky, plastové kajáčky sjedou šlajsnu bez problémů, nafukovací Pálavy se jen prohnou v zádech a potichu odplynou po vodě a dokonce okolo nás propluje i jeden majestátní raft. Savec pořád nikde.
O trochu vzrušení se tedy postará aspo?? jeden postarší vodák na dlouhém kajaku, který se zapíchne přídí do kamenů pod jezem a záď mu ještě zůstává nahoře. Škube sebou, ale vůbec to nepomáhá. Z prekérní situace ho vytáhne až několik obětavců, kteří s ním zarumplují a shodí ho z jezu.
Pod Jižní spojkou je všechno v pohodě
Konečně se v zatáčce objevuje Savec. Značně nejistými pohyby zdolává šlajsnu a vystupuje. Odmítá jet dál, protože se již šestkrát cvaknul. Nechává se však přemluvit, neochotně nasedá a odráží od břehu. Ve dvou autech si mneme ruce, že bude zase co fotit.
Další setkání plánujeme pod mostem Jižní spojky. Jsou tam v betonovém korytě těsně za sebou dva nenápadné, ale záludné stupně. Podle našich předpokladů tam několik deblovek i kajaků mizí pod hladinou. Savec však rovnováhu udrží, se šťastným úsměvem vybublá z válců a vjede do prvního tunelu.
Fotoshow v Nuslích
Auta okamžitě startují, ale v pražské dopravě ho stíháme až ve Vršovicích. V ulici U Seřadiště čeká nejtěžší skok celého Botiče. Mezi vysokou kamennou navigací se žene proud kalné vody a padá o více než metr níž. Vpravo je vracák, který si bere kocábky těch, kteří nejsou dost silní nebo rychlí. Končí tady především ženy a sem tam i nějaká nafukovačka. Pokud se nepřevrátí, marně bojují s vracákem, který je žene zpátky pod jez. Jedinou naději na vysvobození lze očekávat od kamarádů, kteří loď popotáhnou přes hranu válce a popostrčí ji do proudu.
Savec vystupuje vysoko nad jezem a klátivou chůzí se jde po břehu podívat, co ho čeká. „Jeď, Savče na to máš!“ křičí hlavní fotograf výpravy Tomas. Savec rezignuje a jde na to. Stačí ještě poznamenat, že se koupal už desetkrát.
Skáče z hrany jezu, dopadá do válce, vracák si ho bere a loď se převrací. Savec ještě chvíli bojuje, ale nakonec z lodi vypadává. Může ho těšit snad jen to, že na stejném místě vloni skončil úplně stejně jeho bratr Sýk.
Přesto v sobě ještě nachází trochu morálních sil, nasedá a skáče i poslední stupe?? v Gröbovce. Pod ním se letos končí, protože tunel do Vltavy je zaplavený a nedá se projet.
Celkový součet tedy zní: co ujetý kilometr, to cvaknutí.
Comments