Největší bitva, nejvíce mrtvých, zbytečné územní zisky, souboj imperiálních ambicí, první válka, která zachvátila celou Evropu. …ne, nemluvíme o 1. světové válce!
Krvavá řež, kterou si svět do té doby nedokázal ani představit, se odehrála u nás doma za humny. Bitva U Štěrbohol stála před 255 lety život pětadvaceti tisíc vojáků v poli, další tisíce zemřeli později na zranění a nemoci, mnohé oběti přinesli civilní Pražané během následného obléhání hlavního města.
Hrůzu ze Štěrbohol nepřekonala už žádná bitva oné Sedmileté války. Dvě století pak trvalo lidstvu, než dokázalo masové vraždění překonat a rozpoutat právě 1. světovou válku. Příčiny byly v obou případech stejné. Evropské mocnosti přeskupovaly své síly, ukazovaly svaly a pak se do sebe pustily.
V bitvě u Štěrbohol se střetli Rakušané (a tedy i Češi) s Prusy. Za rozbřesku 6. května 1757 se zvedla mlha a dlouhé řady obou vojsk se dobře viděly.
Rakušané stáli v dlouhém postavení od Žižkova (dnes Vítkov), přes Hrdlořezy až ke Štěrboholům. Měli tedy výhodu v tom, že ovládali návrší se strmými svahu směrem ke svým nepřátelům. V zázemí měli ještě Malešice, Strašnice, Nusle a Olšany. Štáb byl umístěný v Malešickém zámečku a přilehlém dvoru.
Prusové nastupovali z linie od Proseku přes Kbely k Satalicím, kam se dostali od Hradce Králové.
Rakušané nevyužili terénní výhodu
Pruská jízda se v deset hodin dopoledne vrhla na rakouské pozice u Štěrbohol a v tom ji podporovala pěchota. Rakouští kyrysníci je napoprvé odrazili, ale další úder podpořený ještě jízdními husary už nezvládli. Rakouské jezdectvo se dalo na útěk směrem k Praze a také k Benešovu.
Hlavní řež se ale teprve chystala. Pruská pěchota chtěla rakouským nepřátelům zasadit poslední ránu a vydala se po loukách v Kyjích a Běchovicích vstříc Rakušanům. Jenže velitelé netušili, že jejich vojáci jdou po dně vypuštěných rybníků. Nebyla to geniální taktika rakouských vojsk ani špatná práce špionů z pruské strany, ale každoroční praxe místních sedláků – na zimu vypouštěli rybníky, pak je oseli ovsem a ten po opětovném napuštění sloužil jako žír pro kapry.
Pruští pěšáci se bořili po kolena do bahna a rakouské dělostřelectvo i granátníci je kartáčovou palbou kosili po stovkách.
Když se útok zastavil, chtěl své vojsko podpořit sám polní maršál Kurt Christoph ze Schwerinu. Jen co se dostal na dostřel, zkosila ho kartáčová střela. Jeho poslední výkřik zněl: „Na ně, děti moje!“
Na druhé straně utrhla dělová koule nohu rakouskému maršálovi Brownovi. Byl sice odvezen okamžitě do Prahy a tam ošetřen, ale za tři týdny stejně zemřel. Bitva u Štěrbohol se tak stala jedinou bitvou novodobé historie, ve které padli dva maršálové.
Prusové systematicky likvidovali odpor
Závěrečný masakr se odehrál v poledne na vrchu Tábor, tam kde jsou dnes park a zahrada sloužící zahradnickému učilišti. Prusové odtud vytlačili Rakušany a potom je pozabíjeli v údolí mezi Malešicemi a Hrdlořezy v okolí dnešní zeměměřické průmyslovky a policejní školy.
Poslední fáze bitvy proběhla v okolí Jarova a na Žižkově. Organizovaní Prusové likvidovali jeden dezorientovaný rakouský útvar za druhým. Kdo neutekl do Prahy, byl zabit.
Dvě armády, každá o šedesáti tisících mužích, přišly přibližně o stejný počet vojáků a také zraněných bylo stejně. Prusové sice Rakušany rozprášili, ale ti se zase dali dohromady v Praze, která jako dobrá pevnost odolala drsné obléhání. Nikdo tedy nezískal žádnou velkou výhodu.
Po měsíci a půl se tedy obě armády znovu střetly u Kolína. Tam drtivě vyhráli Rakušané a na ten rok vyhnali Prusy z Čech.
Více o bitvě u Štěrbohol (v německé literatuře se označuje za bitvu u Prahy):
Comments