Lítožnice a Panská zahrada v Dubči

dubec-litoznice-nahled

Letošní zima byla až do uplynulého víkendu bez sněhu a mrazu. Vyrážíme proto na cyklistický výlet do kraje, který se od středověku téměř nezměnil. Za odpoledne dojedeme do Dubče, prohlédne zaniklou obec Lítožnice a do tmy se vrátíme domů.

Odjíždíme ze Zahradního Města od redakce tohoto webu DESÍTKA.cz. Frekventované výpadovky Švehlova, Průmyslová a stará Kutnohorská zdoláme po chodnících. Po pár kilometrech se konečně napojíme na cyklostezku. Z Dolních Měcholup k rybníku Slatina (A44) jedeme po zaplněné stezce, kde i v tuto roční dobu potkáváme vyznavače in-line bruslí, pejskaře, běžce, dva koloběžkáře, tři pozorovatele ptáků a nad modelářským letištěm u rybníka se vznáší vrtulníčky.

Objedeme Slatinu, vyhoupneme se na silničku s malým provozem (A24) a svištíme do Dubče. Zde je náš první cíl.

Tisíc let historie městečka

Až sem jsme projížděli poli a loukami, na které jsou bez ladu a skladu nasázené továrny, sklady a haly, protínají je dálnice a železnice, Dubeč je úplně jiná. Skoro všechno tu má svůj řád. Náměstí ve středu obce, tvrz s hospodářskými budovami také, rybníček je dole na potoce, most přes Říčanský potok slouží pro čtyři silnice směřující do čtyř světových stran. Kostel stojí na návrší, hospoda na návsi.

Vždyť Dubeč stála v podobném půdorysu už někdy po roce 1000 našeho letopočtu! Ale již v době, kdy Římané ovládali Evropu, se tady tavilo železo. V roce 1088, když kníže Vratislav založil kapitulu na Vyšehradě, stala se Dubeč dodavatelem dřeva z tehdejších hlubokých dubových lesů do Prahy. Vladislav II. Jagellonský ji roku 1502 povýšil na městečko a místní šlechtic si začal říkat Jan Dubečský z Dubče.

Studený park v Panské zahradě

Stará sýpka je postavená na místě ještě starší tvrze, jejíž zdivo částečně posloužila při novostavbě. Právě sem se jedeme podívat na téměř nový park zvaný Panská zahrada. Radnice Prahy 10 se jím chlubí, architekti mu dávají ceny …a nás velmi zklamal. Nabubřelé nic je situováno na svah za tvrzí k potoku.

Máme dojem, že tu ožil duch socialistického realismu. Nesmyslně klikaté cestičky jsou vysypané jemným štěrkem (aby se tu nedalo jezdit na kole ani koloběžce), dva velké amfiteátry obklopují lavičky (kdo tu asi tak hraje dvě divadla najednou?), cesta ke vzácným Lítožnickým rybníkům končí na okraji houští a dál se nedá jít (bez GPS bychom to těžko objeli jinudy), umělá jeskyně je zamčená mříží (uvnitř jsou naházené pytle) a bahnitý potůček se nazývá meditační louka (buddhista by se podivil, jak a kde se na povel medituje). Pobavilo nás nezměrné množství plechových směrovek, které ukazují na místa vzdálená pár desítek metrů. Silně při tom pochybujeme, že většina návštěvníků ví, co se myslí slovem Grotta, případně že se nenaštvou, když sledují tři směrovky za sebou s nápisem Lítožnice a skončí na konci cesty, která nikam nevede. Všechno je tu chladné, neosobní, umělé… Nakonec ani ta vinice nepotěší.

Park měl stát 84 321 908 Kč, tedy aspoň tak jsme to prezentovali Evropské unii, která ho částečně zaplatila. Nakonec Panská zahrada přišla na 136 milionů korun a nikdo ani okem nemrknul.

Rozpačitě opouštíme Panskou zahradu. Vytlačíme kola po louce na silnici Ke Kolodějskému zámku. Jsme na severním úbočí vršku Jankov (297 m). Na západním úbočí je výrazné rozcestí U tří kamenů na polní cestě, dříve důležité komunikaci. Pro místní znalce: je to nad Podleským rybníkem. Tady se měli sejít roku 1608 Rudolf II. se svým bratrem Matyášem a rokovat o budoucím osudu českého království. Jejich poselstva mezi tím jednala v Dubečské tvrzi. Jestli je to pravda nebo ne, nelze ověřit. Jisté je, že v té době Rudolf II. byl římským císařem a českým králem. Matyáš po něm získal oba tituly o čtyři roky později.

Lítožnice je ptačí ráj

Ze silnice (A248) odbočíme na vrcholu stoupání doleva a po bahnité lesné cestě sjedeme ke třem Lítožnickým rybníkům. Kdysi tu byl jenom jeden velký mělký rybník, vesnice, tvrz a kostel. V padesátých letech minulého století byl rybník hrázemi rozdělen na tři části – Nový, Myslivecký a V Mýtě. To už ale půl tisíciletí bylo údolí opuštěné!

Vesnice Lítožnice existovala v letech 1351 – 1506. Nejprve lidé odešli z tvrze, nedlouho poté ze vsi a nakonec zmizel i kostel svatého Gotharda. Dnes jsou ze všeho vidět jen nepatrné základy vlevo pod hrází nejnižšího rybníka. Zda obyvatelstvo stihla smrtelná nemoc, válečné útrapy, nebo prostě lidé odešli z bahnitého údolí někam na lepší půdu, není známo. Pro představu: Tento rok se začal stavět chrám svatého Petra v Římě, Fernao Magalhaes doplul do Indie, zemřel Kryštof Kolumbus, Albrech Dürer namalova Růžencovou slavnost a Mnichov se stal hlavním městem Bavorska.

Dnes je oblast Lítožnice nesmírně cenná přírodní památka kvůli velkému hnízdišti ptáků.

Kromě zmizelé vesnice a rozděleného rybníka se tu od středověku nic nezměnilo. Široké údolí Říčanského potoka vypadá stále stejně. Po pár kilometrech ústí do Rokytky, která odtud teče do Prahy. Stmívá se, tajuplný západ slunce zesiluje historickou atmosféru.

22 kilometrů je na krátký zimní den akorát

Vyjíždíme po bahnitém okraji pole nazpátek do Dubče. Už po asfaltových silničkých se vracíme přes Dolní Měcholupy a Hostivař na Zahradní Město.

Trasa je vhodná pro horské nebo trekkingové kolo, za suchá je sjízdná i pro trekkingové koloběžky. Výlet je možné absolvovat také se školním dětmi, protože se jede po cyklostezkách, chodnících, nebo vedlejších silnicích. Délka trasy je 22 kilometrů a vede mírně zvlněnou krajinou.


Zobrazit místo Běžky a kola na větší mapě

Komentáře

Tip na nové byty v Praze 10 od developera FINEP. Projekt Malý háj ve Štěrboholech vás jistě zaujme!
Pojištění od Hyperfinance cestovní pojištění, úrazové pojištění a další Předpověď počasí Praha 10