Koupání a kolo (koloběžka): Hostivařská přehrada, Podleský rybník a Slatina

slatina-kun-nahled Výlet na koloběžkách nebo kolech vede přes tři pláže v Praze 10. Naplánovali jsme tři plavání na trase – Hostivařskou přehradu v Hostivaři, Podleský rybník poblíž Hostivaře a retenční nádrž Slatina u Dubče.

Kdybychom se nekoupali, nejspíš bychom dostali úpal i úžeh najednou. Takové bylo horko a dusno.

Výlet plný zážitků doporučujeme rodičům s dětmi, postarším lidem, kteří nikam nespěchají, ale také milovníkům plavání v přírodě. Můžete jet jako my na koloběžkách, nebo na kolech. Pěšky byste to stihli stěží. Trasa měří 26 kilometrů.

Hostivařská přehrada

K Hostivařské přehradě jsme vyrazili od redakce na Zahradním Městě. Dá se přijet také z nádraží Hostivař, nebo od metra ze Skalky. Cestující s legitimací městské hromadné dopravy mají dopravu ve vlaku i metru zdarma a za bicykl neplatí nic.

Hostivařská přehrada je letos přístupná bez placení. Koupe se tradičně na břehu u lesa podél cyklostezky, na malých travnatých plážích nebo u mola, ale my míříme přes hráz do oploceného areálu. I tady se letos přestalo platit. Vloni totiž byl placený areál téměř prázdný a všichni milovníci vody se přesunuli na druhou stranu přehrady.

Do areálu Hostivařské přehrady si můžeme vzít kola i koloběžky, ale je zakázáno tam na nich jezdit kvůli bezpečnosti návštěvníků. Uvítali jsme jednoduché převlékací kabinky, sprchy a stánky s občerstvením. Zalitovali, že už tu nestojí tobogan. Potěšily nás placené atrakce – hřiště na plážový volejbal, aquazorbing, půjčovna šlapadel a kajaků.

Voda je teplá 23 stupňů. Přeplaveme nádrž tam a zpět, převlékneme se z mokrých plavek a znovu sedláme koloběžky. Pokračujeme po asfaltové cestě k nudistické pláži. Vždycky jsme okolo ní projeli a pokračovali dál podél přehrady. Teď to ale nejde!

Hostivařská přehrada. Hlavní pláž.

Zastavuje nás závora a šipka míří do křoví na zarostlou stezku. Po kilometru se dokodrcáme k druhému vchodu na nudistickou pláž. Když se ptáme obsluhy, co je to za nápad, jenom pokrčí rameny: „My jsme to tak nechtěli. Přikázala nám to radnice Prahy 15, i když by normálně šlo přijet nebo přijít jako vloni a teprve u nás zaplatit vstupné.“ K nudistům se platí 60 Kč/den o víkendu a o desetikorunu méně ve všední dny. „Nestěžujeme si, máme hodně návštěvníků. Přicházejí k nám pěšky přes louku z Hájů.“ Odjíždíme v protisměru a potkáváme spousty lidí, kteří se po obědě jdou vykoupat na Adama.

Podleský rybník

Na kruhovém objezdu v ulici Výstavní u konečné městských autobusů Jižní Město se dáváme doleva a svištíme po široké silnici dolů k Botiči. Kdo se necítí na jízdu mezi auty, může jet pomaleji po asfaltové a později hlinité cyklotrase po levé straně ulice. Nakonec ale stejně v údolí bude muset přejet na pravou stranu ulice a stoupat dlouhým táhlým kopcem do Petrovic. Postranní pás je naštěstí dost široký, a tak tady auta už tolik nevadí.

Vzduch se chvěje vedrem a na obzoru se tetelí most v Petrovicích. Až ho podjedeme, budeme konečně na rovině. Projedeme sídliště Petrovice, mineme kontejnerové překladiště v Měcholupech, přejedeme železnici a dorazíme do Uhříněvsi. Na náměstí je dobrá cukrárna se zmrzlinou. Tentokrát si ji ale odpustíme a odbočíme dřív doleva do obory. Projedeme ji po modré turistické značce úzkými lesními pěšinkami a ocitneme se u židovského hřbitova. Uhříněves bývala jedním z nejsilnějších židovských center v Čechách už od středověku.

Objedeme fotbalové tréninkové centrum pražské Bohemky 1905 a po chvilce odbočujeme k Podleskému rybníku. Koupat se dá u staré opuštěné vodárny (domek je postavený nad vodou), na travnaté pláži u pole (tady bývá nejvíc lidí), na hrázi pod obrovskými chráněnými duby (protože je to u cesty, je to nejlepší na krátké vykoupání), nebo v třešňovém sadu (louka se táhne až k vodě).

Podleský rybník, romantické koupání nedaleko Uhříněvsi.

U Podleského rybníka není žádný komfort jako na Hostivařské přehradě, a tak se převlékáme v lesíku. Voda je teplá, ale pouze ve svrchní asi půlmetrové vrstvě. Když ji my nebo přítomní psi zkarblujeme, otřeseme se zimou. Oproti dřívějšku je voda v Podleském rybníku čistší, protože rybník byl nedávno vypuštěn a částečně pročištěn.

Po opětovném převlečení ještě zajedeme do třešňovky, protože temně rudé srdcovky i špendlíky právě dozrávají. Na dolních větvích jsou třešně už otrhané, ale když vylezeme do korun stromů, můžeme si sladce pochutnat, co hrdlo ráčí.

Retenční nádrž Slatina

Pod modré značce pokračujeme od hráze po terénní stezce na úbočí kopce Jankov (297 m). Tady se snad roku 1608 projel Rudolf II. se svým bratrem Matyášem na koni a domlouvali se, co a jak udělají s českým královstvím. Jisté je, že jejich poselstva jednala na stejné téma dole v Dubečské tvrzi. Jak jednání probíhala, není známo, ale o čtyři roky později předal Rudolf II., římský císař a český král, mírovou cestou oba tituly Matyášovi.

Sjedeme do Dubče, vyšlápneme skrz obec poslední velký kopec na trase, mineme hospodu a venkovskou krajinou s paneláky na obzoru sjíždíme po silnici k retenční nádrži Slatina. Ze silnice k ní vede odbočka na cyklostezku.

Jsme jako u vytržení. Převlékneme se zase v lesíku a hurá do vody. Ta je nádherně teplá, ale jen ve slabě vrstvě na povrchu. Musíme si na ni doslova lehnout, ale stejně nás studí na palcích u nohou. Plaveme sami. Na břehu se sluní jen pár lidí. Ale co to? Uprostřed nádrže k nám připlouvá válečná obrněná loď! Ze břehu na nás dobromyslně haleká lodní modelář, ať s nelekáme, že střílet nebude.

Po chvíli nám nad hlavami krouží dvě letadla z 1. světové války imitující vzdušný souboj, prolétne závratnou rychlostí moderní stíhačka Mirage a pozoruje ještě několik větroňů. Všechno jsou to modely, protože vedle Slatiny funguje oficiální modelářské letiště.

Když se ještě staneme svědky plavení koní, připadáme si jako Šípková růženka ve snu. A propos: Mirage se nakonec vymkla řízení a zabodla se do nedaleké skládky zeminy, kdežto francouzský stíhač z první světové války přehnal bojový manévr a naboural do drátů elektrického vedení.

Retenční nádrž Slatina mezi Dubčí a Šterboholy

Slatina u Štěrbohol.

Blíží se večer a nezbývá než naposledy stoupnout na stupátka a popohnat koloběžky do cvalu. Po cyklostezce dojedeme na okraj Dolních Měcholup a přes Štěrboholy a Hostivař k Hostivařskému nádraží. Stále se dá jet po chodnících, ale zkušenější jezdci asi dají přednost dobrému asfaltu na ulicích. Pozor na složitých křižovatkách v okolí nákupního centra Europark Štěrboholy, tady se někdy neorientují správně ani řidiči aut, natož pak když mezi ně vjedete na koloběžce či na kole.

Domů se vrátíte buď vlakem, nebo si ještě kus zajedete na metro Skalka. My končíme na Zahradním Městě.

Podobnou trasu jsme jeli v zimě: 5 potoků na kole

Komentáře

Tip na nové byty v Praze 10 od developera FINEP. Projekt Malý háj ve Štěrboholech vás jistě zaujme!
Pojištění od Hyperfinance cestovní pojištění, úrazové pojištění a další Předpověď počasí Praha 10