Radim Ošmera: Cizinec žijící u nás byl měl umět česky

osmera-radim1

Radim Ošmera vyučuje češtinu na gymnáziu a zároveň na jazykové škole Pelican. FOTO: Denisa Blatná

ROZHOVOR Radim Ošmera působí ve vzdělávacích projektech zaměřených na jazykovou a kulturní integraci cizinců. Zaměřuje se jednak na cizince, kterým pomáhá zprostředkovat styk s českou společností, jednak na české studenty, které spolu se svým týmem seznamuje s kulturou cizinců žijící u nás.

pelican-jazykovaskola

Jazyková škola Pelican.

Jazykové škole PELICAN se dlouhodobě zabýváte výukou českého jazyka pro cizince. Je důležité umět česky, pokud člověk žije v České republice?

Pokud se člověk svobodně rozhodne žít v cizí zemi, je jistě v jeho zájmu znát dominující, respektive úřední jazyk dané země. Taková znalost bez pochyb usnadňuje takzvanou integraci cizince do společnosti. Ale každý cizinec uzná, že i kdyby mu o integraci nešlo (ať už je integrací míněno cokoliv), usnadňuje mu znalost jazyka země život. Stává se méně závislým a samostatnějším.

Neznalost jazyka země, ve které člověk žije, může být dokonce i životu nebezpečná. Z nedávné doby jsou známy případy, kdy si turečtí imigranti nebyli schopni v Německu zavolat o pomoc a uhořeli ve vlastním bytě. A nemusíme snad dokazovat, že i v méně vypjatých situacích může být znalost jazyka výhodou.

Co si myslíte o tom, že je u cizinců znalost jazyka země vyžadována jako podmínka přidělení trvalého pobytu?

Tento status dává cizinci mnoho práv, dostává se téměř na roveň občanovi. A z jistého pohledu je logické, že stát od takového člověka chce jistou jazykovou vybavenost.
Názory se v této věci různí, někteří odborníci říkají, že je dostačující ekonomická soběstačnost. Jiní oponují tím, že pro zdraví státu je nutné, aby všichni hovořili stejným jazykem.

Jak tedy funguje jazyková politika v České republice?

Od ledna 2009 je jednou z podmínek pro získání trvalého pobytu úspěšné složení zkoušky z českého jazyka na úrovni A1 podle Společného evropského referenčního rámce pro jazyky (SERRJ).

Podle SERRJ člověk s touto úrovní „rozumí známým každodenním výrazům a zcela základním frázím, jejichž cílem je vyhovět konkrétním potřebám, a umí tyto výrazy a fráze používat. Umí představit sebe a ostatní a klást jednoduché otázky týkající se informací osobního rázu, např. o místě, kde žije, o lidech, které zná, a věcech, které vlastní, a na podobné otázky umí odpovídat. Dokáže se jednoduchým způsobem domluvit, mluví-li partner pomalu a jasně a je ochoten mu/jí pomoci."

To není ale moc dobrá znalost jazyka…

Máte pravdu, není. Člověk vybavený znalostí češtiny na úrovni A1 si je jistě schopen zavolat pomoc, pokud mu hoří byt. Ale rozhodně není schopen jít do banky a vyřídit si půjčku, nebo vyřídit jakékoliv složitější věci na úřadě.

Kdo se tedy takovou znalostí musí prokázat?

Ne všichni cizinci jsou povinni znalost jazyka prokazovat. První výjimku tvoří lidé ze zemí EU/EHS. Druhou lidé z takzvaně třetích zemí (tedy zemí, které jsou mimo tuto politickou a ekonomickou skupinu), kteří vstoupili do programu Výběr kvalifikovaných zahraničních pracovníku. Tito lidé česky umět nemusí.

Tomu nerozumím, jsou to stále lidé, kteří chtějí žádat o trvalý pobyt?

Mnoho lidí tomu nerozumí. Ano, hovoříme stále o těch lidech, kteří chtějí trvalý pobyt. Přístup státu je ve své podstatě nekonzistentní. Jaký je například rozdíl mezi Turkem, který sem přijede pracovat přímo z Turecka a umí anglicky, francouzsky a turecky, a Turkem, který sem přijede s německou občankou a umí jen turecky a velmi neobratně německy?

Jaký je rozdíl mezi Moldavanem, který mi opravuje dům a umí rumunsky, rusky a trochu anglicky, a Moldavanem, který pracuje pro americkou počítačovou firmu a ovládá jen rumunštinu a angličtinu? 

Rozdíl je v tom, že první v obou případech mají smůlu a druzí štěstí, první česky musí umět (pokud zde chtějí žádat o trvalý pobyt), druhý nemusí (neboť Turek je občanem EU a Moldavan vstoupil do programu výběru kvalifikovaných pracovníků).

Přestože byla v médiích i neziskovými organizacemi tato nekonzistentnost kritizována, zůstalo u toho. Tento přístup má samozřejmě své politické důvody, jako je jednotná politika EU, obrana státu před nežádoucími cizinci apod.

osmera-radim2

Jazykový lektor Radim Ošmera. FOTO: Denisa Blatná

Jazyková škola PELICAN organizovala zkoušku z češtiny A1 pro cizince pro trvalý pobyt. Vy jste byl také členem komise. Jak probíhá ověřování jazykových znalostí v praxi?

Cizinec, který chce požádat o trvalý pobyt, jde do kanceláře OAMP (Odbor azylové a migrační politiky), zde si vyžádá patřičný formulář. Ten mu je předán jen v případě, že splňuje určitá kritéria, jako například žije zde více než 5 let apod. Tento formulář jej opravňuje k jednomu bezplatnému složení zkoušky (má hodnotu 1 500 Kč).

Pokud zkoušku neudělá, škola mu vydá jiný formulář, kde je napsáno, kdy test psal a může jít za týden znova na zkoušku, za kterou si už ale platí oněch 1 500 Kč – v obou případech jsou to peníze hradící škole náklady spojené se zkouškou. Pokud zkoušku vykoná úspěšně, dostane Osvědčení, které garantuje požadovanou znalost češtiny.

Tento dokument pak odevzdá spolu s dalšími náležitostmi na příslušném úřadě. Zkoušku může skládat kdekoliv v republice.

Kdo vytváří testy a kdo přesně cizince testuje?

K tomuto účelu byla vytvořena síť škol a ústavů, kde toto ověřování / zkoušení / testování probíhá. Výzkumný ústav pedagogický v Praze vytváří testy, které tuto mají jazykovou úroveň prověřit.

A co přesně testy prověřují?

Testy mají prověřit:

* zda cizinec umí číst a vyhledat v krátkém textu klíčové informace (např. inzerát)

* zda rozumí mluvenému slovu natolik, aby pochopili základní smysl sdělení

* zda umí napsat krátký text typu omluvné SMS, že zmeškal vlak a přijde na sjednanou schůzku později

* zda je schopen základní ústní komunikace, tak jak byla výše popsána v SERRJ.

Pro představu, jak takový test vypadá, je možné nahlédnout na internetovou adresu cestina-pro-cizince.cz, kde najdete modelový test se všemi čtyřmi částmi.

Pedagogové, kteří v jazykové škole PELICAN vedou kurzy češtiny pro cizince, se setkávají s rozličnými potížemi ve výuce. S čím mají cizinci největší problém?

Každý cizinec, ovlivněn buď svými dispozicemi, nebo mateřských jazykem, nebo sociální situací, v níž se ocitl, má potíže s rozdílnými částmi testování. Občané Ukrajiny mají často problém s psaním, neboť přestože zde žijí například 15 let, celou tuto dobu jen hovořili a psali jen minimálně a přechod z azbuky do latinky je pro ně těžko překonatelný. Zatímco občané Vietnamu naopak velmi špatně vyslovují, ale díky tomu, že vietnamština používá pro zápis latinku, která je podstatně bohatší na diakritická znaménka, nemají takový problém s psaním. Toto rozdělení je samozřejmě jen ilustrační a neplatí paušálně.

Testuje se stále stejně, po celou dobu platnosti zákona?

Od doby zmíněné změny cizineckého zákona, proběhly dvě změny v oblasti zkoušení. Týkaly se jak organizace zkoušky, tak samotného zkoušení. Není potřeba hovořit o veškerých změnách, ale řekněme si tedy nejdůležitější.

V oblasti organizace se systém proměnil velmi výrazně. Dříve si každá zkoušející instituce (tou mohla být vždy jen škola/instituce s právem jazykové zkoušky v registru Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy) mohla zkoušet kdykoliv kohokoliv, kdo o to stál. To ale vedlo k mnohým pochybením a otevíralo to prostor pro korupční jednání.

Nyní funguje dobře propracovaný, hlídaný a kontrolovaný systém, v němž platí jednotné termíny pro zkoušení v celé České republice, ve stejném termínu se testuje stejná varianta testu. O jakou variantu jde, ví jen organizátor zkoušky či ředitel školy. Testy se potom za půl roku zcela změní.

Přibylo mnoho byrokracie – pokud člověk vykonal zkoušku (je jedno, zda úspěšně, či neúspěšně), měla jeho archivovaná složka šest listů A4, nyní je to deset až jedenáct.

Zkoušení samotné prodělalo změnu od mírně chaotického, nesystematického testování různých úrovní, kdy každá jazyková škola měla jistý svobodný prostor, zda uzná cizincovu znalost za dostačující. Jistěže test byl vždy test, nicméně například hodnocení písemného či ústního projevu bylo hodnoceno do jisté míry subjektivně, a to i v rámci jedné školy.

Nejednou se stalo, že jsme se v komisi tří lidí museli dlouho dohadovat, zda je ten či onen dopis, neb ta či ona promluva srozumitelná. Nyní byl vytvořen opravdu racionální systém, který tuto subjektivitu minimalizuje. 

Mohl byste uvést příklad?

V první fázi nebylo zcela jasné, zda napsaný pozdrav Dobru den bude uznán jako srozumitelný či nikoliv (v azbuce „u“ odpovídá měkkému „i“ v latince). Nyní je to hodnoceno jako pozdrav, který splňuje komunikační cíl a na schopnost přepsat český text bez chyb, bylo vytvořeno jiné, jednodušší cvičení, než je tvorba vlastního textu.

Největší změny se ale týkaly ústního zkoušení. Dříve bylo do témat, které si cizinec mohl vytáhnout při zkoušení, zahrnuto například téma životní prostředí, nebo média, nebo kultura. Vzpomínám si na nešťastné Mongolce, kteří pracujíce zde 7 dní v týdnu 14 hodin denně, o kultuře rozhodně hovořit nedokázali.

Nyní je zkoušení omezeno skutečně na oblast naprosto nutnou pro běžné dorozumění a témata nahradili obrázky, na nichž jsou zachyceny různé životní situace, jako je nákup v obchodě a cizinec má pracovat opět s něčím, co zná – říci, respektive zahrát například, jak nakoupí pečivo v pekárně.

Je tu něco, co by se dalo ještě vylepšit?

První, co by se mělo vylepšit, jsou zmíněné obrázky, které jsou pro mnohé lidi nesrozumitelné, neboť jsou nakresleny sice svébytným stylem, ale ne zcela jasně promlouvají i k nám zkoušejícím. Například obrázek, kde jsou dvě postavy, jedna na přechodu (naznačeno otáčení hlavy, rozhlížení), druhá na chodníku a před přechodem auto.

Cizinec má říci to, co říká postava na chodníku. Nicméně není jasné, zda říká, můžeš jít pomalu, auto stojí, nebo stůj, nebo dávej pozor, nebo něco jiného. I když cizinec obrázek popíše, správně je jedna varianta a přestože by jeho úroveň byla daleko vyšší, než je správná reakce na přechodu pro chodce, zkoušku dostat nemusí, vinou nesrozumitelných obrázků.

Druhé slabé místo je způsob zadávání. Pokud testujeme úroveň A1, musí i zadávání v testu odpovídat znalostem této úrovně. Zejména při poslechové části jsou cizinci vystavení složitým souvětím, které je jen dezorientují a nepomáhají jim ve splnění úkolu. Jediné, co tuto skutečnost vyvažuje, jsou příklady, kterých je možno se držet a podle nich úkol vypracovat.

Ale je možné věřit, že i tyto drobnosti se časem vyladí a zkoušení bude probíhat pro cizince maximálně vstřícně.

osmera-radim3

Mgr. Radim Ošmera je absolventem oborů Český jazyk a literatura a Estetika a kulturní studia na Masarykově univerzitě.

Jazykovou školou s právem státní jazykové zkoušky PELICAN, s.r.o. dlouhodobě spolupracuje jako koordinátor a lektor kurzů českého jazyka pro cizince, je členem komise pro státní jazykové zkoušky z českého jazyka a zkoušky češtiny pro cizince A1 pro trvalý pobyt.

Koordinoval například vzdělávací program Vzděláním k pochopením, pochopením k pomoci, vedl kampaň Bezpečí pro uprchlíky, nebo pracoval jako vedoucí volnočasových aktivit pro děti v uprchlických táborech v ČR. Při práci s cizinci přitom může čerpat i ze své osobní zkušenosti.

Jeho bývalá manželka pochází z Makedonie a Radim se díky kontaktu se zemí manželky stal pokročilým uživatelem makedonštiny. Jejich syn je vychováván bilingvně.

Radim Ošmera také vyučuje češtinu na gymnáziu, provádí jazykové korektury pro různé české deníky a časopisy a rovněž do několika přispívá či přispíval (např. Literární noviny, Kult, Rovnost, Přes, Host). Pracoval jako vývojový redaktor v nakladatelství a editor v časopisech.

Komentáře

Zajímáte se o prodej rodinných domů Praha? Doporučujeme navštívit výhodnou nabídku nových moderních domů od developera Finep!
Pojištění od Hyperfinance cestovní pojištění, úrazové pojištění a další Předpověď počasí Praha 10